Karel Čapek

KRAKATIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III.

Zdálo se mu, že slyší hukot jakoby nesčetných kol. "To je nějaká továrna," myslel si a běžel po schodech nahoru. Zničehonic se octil před velikými dveřmi, kde stálo na skleněné tabulce: Plinius. Zaradoval se nesmírně a vešel dovnitř. "Je tu pan Plinius?" ptal se nějaké slečinky u psacího stroje. "Hned přijde," řekla slečinka, a tu k němu přistoupil vysoký oholený muž u cutawayi a s ohromnými kruhovými skly na očích. "Co si přejete?" řekl.

Prokop se zvědavě díval do jeho neobyčejně výrazné tváře. Mělo to britskou hubu a vypouklé rozježděné čelo, na srkáni bradavici zvící šestáku a bradu jako filmový herec. "Vy - vy - račte být - Plinius?"

"Prosím," řekl vysoký muž a krátkým gestem mu ukázal do své pracovny.

"Jsem velmi... je mi... ohromnou ctí," koktal Prokop usedaje.

"Co si přejete?" přerušil ho vysoký muž.

"Já jsem rozbil hmotu," prohlásil Prokop. Plinius nic; hrál si jen s ocelovým klíčkem a zavíral těžká víčka pod skly.

"To je totiž tak," začal Prokop překotně. "V-v-všecko se rozpadá, že? hmota je křehká. Ale já udělám, že se to rozpadne najednou, bum! Výbuch, rozumíte? Na padrť. Na molekuly. Na atomy. Ale já jsem rozbil také atomy."

"Škoda," řekl Plinius povážlivě.

"Proč - jaká škoda?"

"Škoda něco rozbít. I atomu je škoda. Nu tak dál."

"Já... rozbiju atom. Já vím, že už Rutherford... Ale to byla jen taková páračka se zářením, víte? To nic není. To se musí en masse. Jestli chcete, já vám rozbourám tunu bismutu; rozštípne to ce-celý svět, ale to je jedno. Chcete?"

"Proč byste to dělal?"

"Je to... vědecky zajímavé," zmátl se Prokop. "Počkejte, jakpak bych vám to... To je - to je vám ne-smír-ně zajímavé." Chytil se za hlavu. "Počkejte, mně praskne hla-va; to bude - vědecky - ohromně zajímaví, že? Aha, aha," vyhrkl s úlevou, "já vám to vyložím. Dynamit - dynamit trhá hmotu na kusy, na balvany, ale benzoltrioxozonid ji roztrhá na prášek; udělá jen malou díru, ale rozdrtí hmotu nana-na submikroskopickou padrť, rozumíte? To dělá detonační rychlost. Hmota nemá čas ustoupit; nemůže se už ani roz-rotrhnout, roztrhnout, víte? A já... jjjá jsem stupňoval detonační rychlost. Argonozonid. Chlorargonoxonid. Tetrargon. A pořád dál. Pak už ani vzduch nemůže ustoupit; je stejně tuhý jako... jako ocelová deska. Roztrhá se na molekuly. A pořád dál. A najednou vám... od jisté rychlosti... začne brzince děsně stoupat. Roste... kvadraticky. Já koukám jako blázen. Odkud se to bere? Kde kde kde se najednou vzala ta energie?" naléhal Prokop zimničně. "Tak řekněte."

"Nu, třeba v atomu," mínil Plinius.

"Aha," prohlásil Prokop vítězně a utřel si pot. "Tady je ten vtip. Jednodušše v atomu. Ono to... vrazí atomy do sebe... a... sss... serve beta-plášť... a jádro se musí rozpadnout. To je alfa-exploze. Víte, kdo jsem? Já jsem první člověk, který překročil koeficient stlačitelnosti, pane. Já jsem našel atomové výbuchy. Já... já jsem vyrazil z bismutu tantal. Poslyšte, víte vy, kolik je vy-výkonu v (...)

(......)