Karel Čapek

KRAKATIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II.

První, co si Prokop uvědomil, bylo, že se s ním všechno otřásá v drnčivém rachotu a že ho někdo pevně drží kolem pasu. Hrozně se bál otevříti oči; myslel, že se to na něj řítí. Ale když to neustávalo, otevřel oči a viděl před sebou matný čtyřúhelník, kterým se sunou mlhavé světelné koule a pruhy. Neuměl si to vysvětlit; díval se zmateně na uplývající a poskakující mátohy, trpně odevzdán ve vše, co se s ním bude dít. Pak pochopil, že ten horlivý rachot jsou kola vozu a venku že míjejí jenom svítilny v mlze; a unaven tolikerým pozorováním zavřel opět oči a nechal se unášet.

"Teď si lehneš," řekl tiše hlas nad jeho hlavou; "spolkneš aspirin a bude ti líp. Ráno ti přivedu doktora, ano?"

"Kdo je to," ptal se Prokop ospale.

"Tomeš. Lehneš si u mne, Prokope, Máš horečku. Kde tě to bolí?"

"Všude. Hlava se mi točí. Tak, víš -"

"Jen tiše lež. vařím ti čaj a vyspíš se. Máš to z rozčilení, víš. To je taková nervová horečka. Do rána to přejde."

Prokop svraštil čelo v námaze vzpomínání. "Já vím," řekl po chvíli starostlivě. "Poslyš, ale někdo by měl tu pikslu hodit do vody. Aby nevybouchla."

"Bez starosti. Teď nemluv."

"A ... já bych snad mohl sedět. Nejsem ti těžký?"

"Ne, jen lež."

"- - A ty máš ten můj sešit chemie," vzpomněl si Prokop najednou.

"Ano, dostaneš jej. Ale teď klid, slyšíš?"

"Já ti mám tak těžkou hlavu-"

Zatím drkotala drožka nahoru Ječnou ulicí. Tomeš slabounce hvízdal nějakou melodii a díval se oknem. Prokop sípavě dýchal s tichým sténáním. Mlha smáčela chodníky a vnikala až pod kabát svým sychravým slizem; bylo pusto a pozdě.

"Už tam budeme," řekl Tomeš nahlas. Drožka se čerstvěji rozhrčela na náměstí a zahnula vpravo. "Počkej, Prokope, můžeš udělat pár kroků? Já ti pomohu."

S námahou vlekl Tomeš svého hosta do druhého patra, Prokop si připadal jaksi lehký a bez váhy; a nechal se skoro vynést po schodech nahoru; ale Tomeš silně oddechoval a utíral si pot.

"Viď, jsem jako nitě," divil se Prokop.

"Nu ovšem," mručel udýchaný Tomeš odemykaje svůj byt.

Prokopovi bylo jako malému dítěti, když jej Tomeš svlékal. "Má maminka," začal něco povídat, "když má maminka, to už je, to už je dávno, tatínek seděl u stolu, a maminka mne nosila do postele, rozumíš?"

Pak už byl v posteli, přikryt po bradu, jektal zuby a díval se, jak se Tomeš točí u kamen a rychle zatápí. Bylo mu do pláče dojetím, lítostí a slabostí, a pořád brebentil; uklidnil se, až dostal na čelo studený obkladek. Tu se tiše díval po pokoji,; bylo tu cítit tabák a ženu.

"Ty jsi kujón, Tomši," ozval se vážně. "Pořád máš holky."

"Tomeš se k němu obrátil. "Nu, a co?"

"Nic, Co vlastně děláš?"

Tomeš mávl rukou. "Mizerně, kamaráde. Peníze nejsou."

"Flámuješ."

Tomeš jen potřásl hlavou.

"A je tě škoda, víš?" začal Prokop starostlivě. "Ty bys mohl - Koukej, já dělám už dvanáct let."

"A co z toho máš?" namítl Tomeš příkře.

"No, se tam něco. Prodal jsem letos třaskavý dextrin."

"Zač?"

"Za deset tisíc. Víš, nic to není, (...)

(......)