Karel Čapek

TOVÁRNA NA ABSOLUTNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVI
NA HORÁCH

Poledne na boudě v Mědvědím důle. Inženýr Rudolf Marek sedí schoulen na verandě, dívá se do novin a zase je skládá, aby se rozhlédl po širém pásu Krkonoš. Je klidno, velké a křišťálové klidno na horách, a zhroucený muž se narovnává, aby zhluboka vydechl.

A tuhle jde zdola človíček a míří k boudě. "Jak je tu čistý vzduch," myslí si Marek na verandě. "Tady, chválabohu, je Absolutno ještě latentní, je zakleto ve všem, je ukryto v těch horách a lesích, v té spanilé travičce a modrém nebi; tady neběhá po světě, nestraší a nedělá kouzla, jenom tkví ve všem hmotném, Bůh hluboce a tiše přítomný, ani nedýchá, jen mlčí a po očku se dívá ..." Tu sepjal Marek ruce v němé modlitbě díků. "Jak, Bože, jak je tu čistý vzduch!"

Člověk, jenž přicházel zdola, se zastavil pod verandou. "No, že jsem tě našel, Marku!" Marek vzhlédl málo potěšen. Ten, kdo stál před ním, byl G. H. Bondy.

"Že jsem tě konečně našel!" opakoval pan Bondy. "Pojď nahoru," řekl Marek zřejmě nerad. "Co tě sem u všech všudy nese! Ty vypadáš, člověče!"

Skutečně. G. H: Bondy byl celý žlutý a přepadlý; na skráních notné zešedivěl a kolem jeho očí se shlukly unavené vrásky. Usedl mlčky vedle Marka a svíral ruce mezi koleny.

"No tak, co je s tebou?" naléhal Marek po trapné chvilce ticha.

Bondy mávl rukou. "Jdu na penzi, člověče. Totiž ... na mne ... na mne to také přišlo."

"Milost?" Vykřikl Marek a odsedl jako od malomocného.

Bondy přikývl. Není to slza hanby, co se chvěje na jeho řasách?

Marek tichounce hvízdl. "Tak už i na tebe ... A chudáku!"

"Ne," zvolal spěšně Bondy a utíral si oči, "nemysli si, že ještě teď ... Já jsem to, Rudo, jaksi přechodil, já ... já jsem to překousal, ale, víš - když to na mne přišlo, byla to nejšťastnější chvíle mého života. Nemáš ponětí, Rudo, jakou strašnou vůli to stojí, aby se člověk z toho vylízal."

"Věřím," řekl Marek vážně. "A prosím tě, jakés měl ... symptomy?"

"Lásku k bližnímu," šeptal Bondy. "Člověče, já jsem bláznil láskou. Nikdy bych nevěřil, že je možno něco takového cítit."

Nastala chvíle ticha. "Tak tys to tedy ...," začal pak Marek.

"Já jsem to překonal. Víš, jako si liška uhryže nohu, když jí uvázne v pasti. Ale jsem po tom sakramentsky slabý. Zrovna ruina, Rudo. Jako po tyfu. Proto sem jedu, víš, abych se zase sebral ... Je tady čisto?"

"Docela čisto. Dosud ani památky ... po Něm. Je Ho jen cítit ... z přírody a ze všeho, ale to bývalo už dřív ... na horách odjakživa."

Bondy zasmušile mlčel. "Nu a co," ozval se po chvíli roztržitě, "co tomu vlastně říkáš? Víš ty tady vůbec, co se tam dole děje?"

"Dostávám noviny. Do jisté míry ... i z novin si může člověk vykonstruovat, co se děje. Spletou tam sice všechno, ale ... kdo umí číst ... Poslyš, Bondy, je to skutečně tak hrozné?"

G. H: Bondy potřásl hlavou. "Horší, než si myslíš. Jednoduše zoufalé. Poslyš," šeptal zdrceně, "On už je všude. Já myslím, že ... že má určitý plán."

"Plán?" vykřikl Marek a vyskočil.

"Nekřič tak. Má nějaký plán, člověče. (...)

(......)