Karel Čapek

TOVÁRNA NA ABSOLUTNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXVIII
U SEDMI CHALUP

A zatímco se armády světodějně bijí, co se hranice států hýbají jako žížaly a celý svět se hroutí v rumiště, škrabe stará paní Blahoušová v Sedmi Chalupách brambory, děda Blahouš sedí na prahu a kouří bukové listí a sousedka Prouzová, opřena o plot, opakuje zamyšleně:

"Jojo."

"Ba jo," přisvědčí po chvíli Blahouš.

"Inu jo," povídá Blahouška.

"To už tak je," na to Prouzová.

"Copak je to platný," míní děda Blahouš.

"Ba tak," dodává Blahouška a chápe se nového bramboru.

"Prej Talián dostal vejprask," vzpomíná Blahouš. "A vod koho?"

"Asi vod Turka."

"Tak to už bude konec tý vojny?"

"Kdepak. Von zas do toho pude Prajz."

"A to proti nám?"

"Ptej proti Francouzoj."

"Bože na nebi, to zas bude drahota!"

"Jojo."

"Ba jo."

"Copak je to platný!"

"Tuhle ptej Švejcar psal, že už by to jako mohlo přestat."

"Já to taky říkám."

"Jo, tak sem tuhle platila za svíčku půldruhýho tisíce. Poudám, Blahouši, jen taková smradlavá svíčka pro chlíu."

"A řikate půldruhýho tisice?"

"No toť. Lídi, to vám je drahota!"

"Ba jo."

"Inu jojo."

"Kdopak by si to bejval myslel! Půldruhýho tisice!"

"A za dvě stouky bejvala pěkná svíčka."

"Jo, teta, tomu už sou taky leta. Dyť i to vajčko bejvalo za pět stovek."

"A máslo za tři tisice libra."

"A jaký fajnový."

"A boty za vosum tisic."

"Ba jo, Blahouško, to bejvala láce."

"Ale teď -"

"Jojo."

"Dyby už tomu byl konec!!"

Bylo ticho. Starý Blahouš vstal, narovnal se v kříži a šel zvednout na dvorku stebélko slámy.

"A cák je to šecko platný," řekl a odšrouboval hlavičku své fajfky, aby ji protáhl stéblem.

"Šak už smrďala," podotkla Blahouška se zájmem.

"Smrďala," přisvědčil Blahouš. "Japak by nesmrďala. Dyť už snad ani žánej ten tabák nejni na světě. Poslední páček mně přines syn, jako pan profesor, počkej, to bylo v devětačtyrycátým, viď?"

"Na velikonoce tomu byly zrouna čtyry leta."

"Ba jo," řekl děda Blahouš, "čloujek už je moc starej. Túze starej."

"A poudám, sousede," začala Prouzka, "a proč to šecko jako teda je?"

"Co jako?" "Jako ta vojna."

"Jo kdák ví," mínil Blahouš a profukoval fajfku, až v ní chrčelo. "To nikdo neví, teta. Prej pro víru, poudaj." "A pro jakou víru?"

"Pro naši, nebo pro helvítskou, to žánej neví. Aby prej byla jen jedna víra."

"Dyť u nás bejvala jenom jedna víra."

"Ale jinde byla jiná, teta. Prej přišel rozkaz, aby byla jen jedna."

"A vodkáď rozkaz?"

"To žánej neví. Prej byly takový mašiny na víru. Takový dlouhý kotle."

"A načpak ty kotle?"

"To taky žánej neví. Takový kotle. A prej se Pámbu zjevoval lidem, aby jako věřili. Vono už bejvalo, teta, túze moc nevíry. Vono se má na něco věřit, cák je to platný. Šak dyby byli lidi věřili, von by se jim Pámbu nezjevil. Tak teda von přišel na svět skrz tu bezbožnost, (...)

(......)