Karel Čapek

BAJKY A PODPOVÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

INTERVIEW

Interview, děl dirigent Pilát, krče rameny. Se vám divím, člověče, že tomu věříte. Já mám taky své zkušenosti s interviewy, a řeknu vám, když už naprosto musím dát někomu interview, tak to potom raději ani nečtu. Marně bych se zlobil. Vlastně by se člověk mohl někdy uřehtat tomu, co se o sobě v takovém interviewu dočte, ale přitom ho dozírá, že to ten novinář tak ledabyle a pokrouceně udělal. Každá lajdácká práce vás dozírá, když do ní vidíte, ne? Někdy až žasnu, proč ten žurnalista tak ukrutně popletl a pokřivil všechno, co jsem mu řekl; jako by zrovna naschvál psal všechno jinak nebo na ruby - ale proč, to mi nejde na rozum. Kdybych byl politik nebo podobně významná osoba, tak dobrá; pak v tom je politika, a ti lidé třeba mají zvláštní zájem vložit někomu do huby, co jakživ neřekl, nebo si vůbec celý rozhovor vymyslet; to se stává. Ale já - jak se říká: já nic, já muzikant; proti mně nikdo nic nemá, leda u nás doma; a přece se mi ještě nestalo, aby v mém interviewu bylo aspoň zpoloviny napsáno, co jsem opravdu řekl.

Tak abyste věděl, jak se to dělá. Třeba mám dirigovat větší koncert v Liverpoolu nebo v Paříži - to víte, když diriguje Maestro Pilát, tak už sama koncertní agentura s tím dělá nějaký fofr. Ještě si v hotelu ani ruce neumeju, a už mi vrátný telefonuje, že se mnou chce mluvit nějaký pán. Prý v důležité věci. Tě bůh, řeknu si, noviny! To víte, noviny se o vás zajímají jenom první den; druhého dne už nejste novinka, a chcete-li, aby se o vás ještě zmínily, musíte se přinejmenším nechat přejet automobilem. Nu co, nechám toho pána chvíli čekat - to jaksi patří k věci; a pak tedy, prosím, co si přejete? Mladý pán se představí, drahý Maestro, ty a ty noviny by o vás chtěly přinést několik slov -

"Co, interview?" povídám. "Já zásadně nedávám žádné interviewy."

"Ne, ne," brání se mladý pán. "Jen pár slov, docela nenucená rozmluva..."

Resignovaně se poddám. "Nu tak, pane, spusťte!"

Mladý pán vytáhne bloček a ťuká si tužkou na zuby. Na první pohled je vidět, že o mně vůbec nic neví, že ho muzika nebaví a že nemá ponětí, o čem se mnou mluvit. Chvíli se na mne nejistě dívá a pak spustí: "Kdybyste mi, Maestro, něco řekl sám o sobě."

To mě obyčejně dožere. "Já o sobě nic nevím," řeknu mu. "Ale můžete se mnou mluvit o muzice, je-li vám libo."

Mladý pán vděčně kývne hlavou a horlivě si to zapíše. "Kdy jste začal hrát, mistře?" ptá se potom.

"Jako malý kluk," říkám. "Na piano."

Mladý pán horlivě píše. "Kde jste se narodil?"

"V Maršově."

"Kde to je?"

"V Čechách."

"Kde, prosím?"

"V Čechách. V Krkonoších."

"Jak, prosím?"

"Krkonoše. Riesengebirge," vysvětluju mu. "Monts Géants. Giant Mountains."

"Aha," povídá mladík a překotně píše. "Můžete mi něco říci o svém dětství? Na příklad... čím byl váš otec?"

"Učitelem. Hrál v kostele na varhany. To byly mé první hudební dojmy," povídám, abych se dostal k muzice. "Víte, takový starý český (...)

(......)