Karel Čapek

POVĚTROŇ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVIII.

Co dělat, co dělat, když to srdce slábne; tepe rychle, pořád rychleji, ale krevní tlak klesá; brzo-li pak se slabým škytnutím se to utahané srdce nezastaví, a konec. Konec Případu X. Kdo mu dal k posteli tu kytičku?

“Prý teď mají na žlutou zimnici nové sérum," ozval se slavný internista. “Ale kde bychom to tady vzali, ne? Ostatně zemře slabostí srdce, v tom mu ani Pánbůh nepomůže." Milosrdná sestra se pokřižovala. “Ten váš jasnovidec," pokračoval starý koryfej, sedící na kraji lůžka, “to je pěkný psychopatii. Ale to, jak líčil střídání těch samotářských a podrážděných stavů, bylo docela zajímavé. Svědčilo by to o cyklickém střídání depresí a excitací člověka špatně vyváženého. To nám dostatečně vysvětluje historii Případu X."

“Mnoho-li o ní víme," krčil chirurg rameny. “Přece něco, kamaráde," děl internista. “To tělo povídá mnoho. Na příklad, že byl tam dole dlouho, ale že se tam nenarodil; chytl kdejakou tropickou nemoc, ergo nebyl aklimatisován. Prosím vás, proč utekl do takových zatracených končin?"

“Nevím," bručel chirurg. “Já nejsem jasnovidec."

“Já také ne, ale jsem doktor," řekl starý pán s jakýmsi ostnem. “Koukejte se, byl to cyklický neurotik, rozpolcený člověk snadno podléhající depresím —"

“To vám vyložil ten věštec," ušklíbl se chirurg.

“Zajisté, ale patelami reflexy taky něco říkají. Hm, co jsem chtěl — Ano, takový cyklothymik má snadno konflikt se svým prostředím nebo povoláním; přemůže ho omrzelost, praští vším a uteče. Kdyby byl fysicky útlejší, snad by se pasivně podrobil; ale ten chlap byl animálně tak vyvinut, — všiml jste si, ne?"

“Ovšem."

“Jeho reakce musely být abnormálně prudké, přímo vyšinující. Neměl bych to jako doktor říkat, ale tělesná slabost je u mnoha lidí něco jako moudrá a jemná pouta; pudově brzdí své reakce, protože mají strach, aby se nerozbili. Tenhle ten nemusel být na sebe tak opatrný; proto se odvážil takového skoku... až do Zadní Indie, co?"

“Via námořní služba," připomněl chirurg. “I to ukazuje na toulavou obsessi, ne? Jak jste si ráčil všimnout, je to tělo vzdělaného člověka; ten Případ se nenarodil jako šupák, a stal-li se plavcem nebo dobrodruhem, svědčí to o zatrápeném přelomu života. Jaký to byl konflikt? To je lhostejno; ať byl takový nebo onaký, byl podmíněn prostě jeho konstitucí."

Internista se naklonil nad krevní manometr, upevněný na paži bezvědomého. “Je to špatné," vzdychl, “jde dolů; už to nebude dlouho trvat." Škrabal se na nose a lítostivě si prohlížel to nepohnuté, slabě a trhaně dýchající tělo. “Se divím," řekl, “tam dole jsou přece dost dobří doktoři, ti koloniální; že ho nechali tak rozežrat tou framboesií. To on asi žil někde, kde bylo k doktorům příliš daleko; možná, že mu to mastil nějaký černošský kouzelník na Haiti nebo kde. Holenku, to nebyl civilisovaný život. Jaja." Zatroubil do kapesníku a pečlivě to rozemnul. “Historie života. Ledacos se dá přečíst." Starý pán kýval povážlivě hlavou. “A pil, musel pívat do němoty. Představte si, v tom klimatu, (...)

(......)