Karel Čapek

VÁLKA S MLOKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3 – PAN POVONDRA ČTE OPĚT NOVINY

Na ničem není tak vidět běh času jako na dětech. Kde je malý Frantík, jehož jsme opustili (jak nedávno je tomu!) nad přítoky Dunaje z levého břehu?.

„Kde zase je ten Frantík?“ bručí pan Povondra otvíraje své večerní noviny.

„To víš, jako vždycky,“ povídá paní Povondrová skloněná nad šitím.

„Tak teda šel za holkou,“ praví káravě otec Povondra. „Zatracený kluk! Je mu sotva třicet let, a jeden večer nesedí doma!“

„Co jen těch ponožek proběhá,“ vzdychá paní Povondrová navlékajíc zase jednu beznadějnou ponožku na dřevěný hříbek. „Co mám s tím dělat,“ přemítá nad rozsáhlou dírou na patě, tvarem podobnou Cejlonu. „Abych to vyhodila,“ míní kriticky, ale přesto po delší strategické úvaze zabodává jehlu odhodlaně do jižního pobřeží Cejlonu.

Zavládlo důstojné rodinné ticho, tak drahé otci Povondrovi; jen noviny šustí a jim odpovídá rychle provlékaná nit.

„Už ho mají?“ ptá se paní Povondrová.

„Koho?“

„Toho vraha, co zabil tu ženskou.“

„Já se budu starat o tvého vraha,“ vrčí pan Povondra s jistým odporem. „Tadyhle zrovna čtu, že vypuklo napětí mezi Japonskem a Čínou. To je vážná věc. Tam je to vždycky vážná věc.“

„Já myslím, že ho už nechytnou,“ míní paní Povondrová.

„Koho?“

„Toho vraha. Když někdo zabije ženskou, tak ho málokdy chytnou.“

„On Japonec vidí nerad, že si Čína reguluje Žlutou řeku. To máš tu politiku. Dokud tam ta Žlutá řeka dělá neplechu, tak je v Číně každou chvíli povodeň a hlad, a to Číňana oslabuje, víš? Půjč mi ty nůžky, maminko, já si to vystřihnu.“

„Proč?“

„Ale tady čtu, že na té Žluté řece pracují dva milióny Mloků.“

„To je hodně, že?“

„To si myslím. Však ona je jistě platí Amerika, holenku. Proto ten mikádo by tam chtěl nasadit své vlastní Mloky – A koukejme!“

„Co máš?“

„Tadyhle píše Petit Parisien, že si to Francie nemůže dát líbit. A to je pravda. Já bych si to taky nedal líbit“

„Co by sis nedal líbit?“

„Aby Itálie rozšiřovala ostrov Lampedusu. To je hrozně důležitá strategická pozice, víš? On by Ital mohl od Lampedusy ohrožovat Tunis. Tadyhle Petit Parisien píše, že Ital by jako chtěl z té Lampedusy vybudovat námořní pevnost prvního řádu. Prý tam má šedesát tisíc ozbrojených Mloků - To je na pováženou. Šedesát tisíc, to máš tři divize, maminko. Já říkám, na Středozemním moři, tam jednou ještě k něčemu dojde. Ukaž, já si to vystřihnu.“

Zatím zmizel Cejlon pod pilnou rukou paní Povondrové a zredukoval se asi na rozměr ostrova Rhodos.

„A tuhle Anglie,“ rozjímal otec Povondra, „ta bude mít taky těžkosti. V Dolní sněmovně se mluvilo, že prý Velká Británie zůstává pozadu za ostatními státy v těhletěch vodních stavbách. Že prý jiné koloniální moci budují o překot nové břehy a pevniny, zatímco britská vláda ve své konzervativní nedůvěře k Mlokům – To je pravda, maminko. Angličani jsou hrozně konzervativní. Já jsem znal jednoho lokaje z britského vyslanectví, a ten ti za živého boha nevzal do huby naši českou tlačenku. Prý se to (...)

(......)