Karel Čapek

ADAM STVOŘITEL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Dějství 2.

Táž scenérie před slunce západem.
 
 

ADAM (vrací se velmi schlíplý a usedne):

Ech, ta mi dala! - Nic s ní není. - Bah,

ať se teď naparuje sama na horách.

Nač se ta ženská vlastně tak nadýmá?

Vždyť já ji uhnětl rukama vlastníma,

a všecko, co v ní je, jsou jen samá velká slova,

a za to se prosím ke mně tak svrchu chová!

U ní tak mužský toho utrží!

Vždyť ani ty blechy se jí nedrží.

Člověk jí nevoní, hleďme! - Hloupá bohyně!

Nejspíše byla nějaká vada ve hlíně.

Nebo snad je to moje chyba, kdoví,

že jsem ji tvořil jenom zápornými slovy;

proto má samé "ne" a tolik odporu.

- Ech, kdopak by za ní lezl někam nahoru!

 - Kde jsem to přestal? Aha, chtěl jsem tvořit dál.

Ty ženské jen ruší v práci. Měl jsem zůstat tady.

(vstává.)

Ted' abych se znovu a lépe do tvoření dal;

nyní však budu tvořit jen samými čistými klady.

(Svlékne si kabát.)

Uf, ta mi dala! S ženskými nezačnu už.

Ted' na to půjdu jinak. Kladný princip, toť muž.

Základem příštího světa a nového vyššího řádu,

bud' síla, mládí, vůle. Bud' to muž činu a kladu,

jenž nebude znát než sílu a nesmí být . . . Cože, nesmí?

Vida, ten mrzký zápor už zase na jazyk vlez mi.

Co chceš, si hlásej, vždy tam kus negace zůstane;

už ve svém omezení sám pojem zápor chová;

dokavad člověk mluví, dotud říká "ne".

Nestačí popřít svět. Musíš popřít i slova.

Tvůrče, nemluv a tvoř. Pravé tajemství bytí

ve veteši mrtvých pojmů se nikdy nezachytí.

Tvoř v mlčení horoucím a slovy se šálit nedej,

v sebe se soustřeď, sestup k tajemným hlubinám.

V svém nejvnitřnějším snu nejvyšší metu hledej.

Já stvořím muže, jakým chtěl bych býti sám.

(Mlčky pracuje)

Čím chtěl bych býti! Když jsem byl ještě klukem,

já chtěl být rytířem anebo hromotlukem,

- eh, to jsou hlouposti!

(Mlčky pracuje.)

Jaksi mi vyvstává

olympsky nahá, mladá, antická postava

s vavřínem ve hřívě a svaly zápasníků . . .

Vždycky je dobře si vzpomenout na antiku.

Sochaři, tvoř!

(Mlčky pracuje.)

Špatný by nebyl taky mladistvý Viking s mořsky jasnými zraky,

jenž krůpěje severních moří z vlající kštice střásá . . .

Sic nemá to kulturu, ale zas je to rasa.

(Mlčky pracuje.)

To na něj padne hlíny! Ale nač, dobré nebe,

šetřit, když člověk tvoří ideál sama sebe?

- Hotovo! Je to junák! Jen do ruky ještě zbraň -

(Dechne na něho.)

Efeta! Už se pohnul. - Budoucí muži, vstaň!

STVOŘENÝ ČLOVĚK (vyskočí s oštěpem v ruce): Kdo je tu?

ADAM : Hrome, to se mi povedlo; ukaž se, chlapíku! Vypadáš jako antický bojovník. Budeš se jmenovat Miles.

MILES (napřahuje kopí): Kdo jsi?

ADAM: Neboj se mne, hochu; já jsem tě stvořil.

MILES: Chceš se se mnou bít?

ADAM: Já? Proč bych to dělal?

MILES: Aby se ukázalo, kdo z nás je silnější. Tak pojď, budeme běžet o závod.

ADAM: Co tě napadá!

MILES: Ty jsi sketa.

ADAM (rozhořčeně): Co jsi to řekl?

MILES: Jsi starý a ježatý barbar.

ADAM: Pomalu, chlapče! Já jsem otec tvého života. Já jsem stvořitel.

MILES: Ano, jsi ubohý zbabělec. Neboj se, já ti nic neudělám. (...)

(......)