Karel Čapek

ADAM STVOŘITEL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Epilog

Totéž místo, jenže celé pozadí zaujímá nebetyčné lešení. Vchází  Velekněz a Novic.
 
 

NOVIC: Nicméně nejstarší zprávy si odporují.

VELEKNĚZ: Všechny zprávy si odporují. Právě proto pravda musí být stanovena a nařízena. Je dáno článkem víry, že oba byli bezvousí a zářili v nadpřirozené kráse, a že právě na tomto místě, kde stvořili svět, vstoupili na nebesa. Byla kdysi sekta, jež učila, že Stvořitelé měli divoký vous. Toto učeni, milý synu, bylo zavrženo a zatraceno.

NOVIC: A vypleněno ohněm a krví.

VELEKNĚZ: Právem, synu. Byl to těžký blud a krvavé časy. Byli-li Stvořitelé vůbec, přijměmež s pokorou učení, že byli božských lící.

NOVIC: Byli-li vůbec?

VELEKNĚZ: Ano. Někteří z teologů se domnívají, že jejich zjevení nutno bráti obrazně. Praví se, že vůbec nikdy nebyli a že jen nadpřirozeně přijali pomíjející formu existence.

NOVIC: Ale my učíme lid, že byli a že se zjevili na tomto místě!

VELEKNĚZ: Tak jest. Výklad textů připouští to i ono. Tím přísněji musíme plnit svaté obřady, jimiž jsou uctíváni oba Stvořitelé, Altar i Adamego. Pohleď na tuto stavbu chrámu! Je řečeno, že teprve jeho zbudováním bude dokonáno dílo stvoření. Netažme se, zda bohové byli; podstatné je, že budou mít svůj chrám. Tak bude dovršen božský řád světa. Jak krásný je tento večer!

NOVIC: Předvečer Svátku Stvořitelů.

VELEKNĚZ: Ano. Dnes poprvé zazní zvon ulitý k jejich oslavě. Tady, co stojím, byla vykopána ze země ona kovová roura či hlaveň, ze které byl ulit. Nazvali jsme ji Kánon, což znamená Zákon.

NOVIC: Je to pravda, že spadl z nebe?

VELEKNĚZ: Říká se tak, milý synu. Podle toho, jak byl hluboko zaryt v zemi, musel spadnout z veliké výše. Jeho hlas bude jistě nadzemský. Hej hlídači stavby!

HLÍDAČ (vyjde z lešení a bednění stavby): Brejvečer, vaše velebnosti.

VELEKNĚZ: Hlídači, jsou už chladné noci. Dbejte, ať do svaté jeskyně nikdo nevkročí.

HLÍDAČ: Bez starosti.

VELEKNĚZ: Vím, že sem na zimu chodívali přespávat všelijací starci nebo tuláci. Je mi jich líto, ale nesmí to být. Přičítám jenom jim, že se na místě tak posvátném . . . Stydím se to říci : . . . že se na místě tak posvátném drží blechy.

NOVIC: Otče, jsou i blechy dílo Stvořitelů?

VELEKNĚZ: Zajisté že jsou dílem jejich nevyzpytatelné moudrosti; ale nesluší se, aby je ti žebráci zavlékali sem. Dbejte toho, hlídači chrámu.

HLÍDAČ: Já je poženu, vaše velebnosti.

VELEKNĚZ: Tak je dobře. Chrám Stvořitelů není peleší tuláků. Pojďme se modlit, milý synu.

(Zajdou.)

HLÍDAČ: (dívá se za nimi): Jo, chrám. (Odplivne si) Povídali! Žádný stvořitele jakživ nebyli a basta! (Drbe se) Zatracený blechy!

(Přichází Zmetek a s ním Adam i Alter Ego, oba v žalostných cárech svých božských rouch; žebrácké hole a brašny.)

ZMETEK: Tak zas bysme byli na zimu doma. - Jejej, co to tady stavěj?

HLÍDAČ: To seš ty, Zmetku? I s těma tvejma dědkama? A kdes nechal svý fakany?

ZMETEK: Všude na světě, aby se živili. Pane hlídač, co to tady stavěj?

HLÍDAČ: Chrám.

ADAM: (...)

(......)