Karel Čapek

POVÍDKY Z JEDNÉ KAPSY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ZTRACENÝ DOPIS

„Boženko,“ děl pan ministr své choti nabíraje si důkladnou dávku salátu, „dnes odpoledne jsem dostal dopis, to tě bude zajímat. Musím to předložit ministerské radě. Kdyby to vyšlo ven, byla by jedna politická strana v pořádné bryndě. Na, podívej se na to,“ děl pan ministr sahaje nejprve do levé náprsní kapsy a potom do pravé. „Počkej, kampak jsem to,“ bručel pan ministr hmataje znovu do levé náprsní kapsy; načež položil vidličku a začal hrabat oběma rukama ve všech ostatních kapsách. Pozorný divák by přitom shledal, že takový ministr má stejně překvapující počet kapes na všemožných částech a stranách těla jako každý jiný řádný muž; že v nich má klíče, tužky, notesy, večerníky, tobolky, úřední lejstra, hodinky, párátko, nůž, hřeben, staré dopisy, kapesník, sirky, staré vstupenky do kina, plnicí péro a četné jiné předměty denní potřeby; a že hrabaje se v kapsách mumlá „kampak jsem to dal“, „to jsem blázen“, „počkejme“, tak jako by činil každý jiný lidský tvor hrabající se ve svých vlastních kapsách. Ale ministrova choť nevěnovala mnoho pozornosti tomuto ději, nýbrž řekla, jako by to učinila každá jiná paní: „Prosím tě, kdybys raději jedl; vystydne ti to.“

„Dobrá,“ pravil pan ministr dávaje veškerý obsah svých kapes zpátky do příslušných míst, „nejspíš jsem to nechal na stole v pracovně; tam jsem ten dopis četl. Tak představ si,“ spustil bujaře a nabral si kus pečeně, „představ si; že mně někdo posílá originál dopisu od... Jen okamžik,“ řekl neklidně a vstal od stolu. „Já se jen podívám do pracovny. Asi jsem to nechal na stole.“ A byl pryč.

Když se nevrátil ani za deset minut, šla se za ním paní Božena podívat do pracovny. Ministr seděl uprostřed pokoje na zemi a probíral list po listu akty a dopisy, které shrnul z psacího stolu.

„Mám ti dát večeři ohřát?“ ptala se paní Božena přísně.

„Hned, za okamžik,“ děl ministr roztržitě. „Nejspíš jsem to zastrčil tady mezi ty papíry. To by bylo hloupé, kdybych to nenašel... Ale to není možné; musí to tu někde být“

„Tak se dřív najez,“ radila paní, „a pak to hledej.“

„Hned, hned,“ řekl ministr podrážděně. „Jen co to najdu: Byla to taková žlutá obálka - inu to jsem blázen, „bručel probíraje další stoh papírů: „Tady u toho stolu jsem to četl, a nehnul jsem se odtud, až mne volali k večeři... Kampak se to mohlo podět?“

„Já ti pošlu večeři sem,“ rozhodla paní a nechala ministra na zemi uprostřed jeho papírů. Potom se rozhostilo ticho, zatímco venku šuměly stromy a padaly hvězdy. Byla skoro půlnoc, když paní Božena počala zívat a šla opatrně nahlédnout do pracovny.

Ministr, bez kabátu, rozcuchaný a zapocený, stál uprostřed rozvrácené pracovny; všude na zemi byly hromady papírů, nábytek odtahán od stěn, koberce naházeny v koutě; na psacím stole stála nedotčená večeře.

„Proboha, muži, co to tu děláš?“ vyhrkla paní Božena.

„Ježíšikriste, dej mi pokoj,“ rozzuřil se ministr. „Copak mě musíš vyrušovat každých pět minut?“ Ovšem hned si uvědomil, že jí křivdí, a řekl mírněji: „To se (...)

(......)