Karel Čapek

ZAHRADNÍKŮV ROK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ZAHRADNÍKŮV ČERVEN

Červen je hlavní doba senoseče ; ale pokud jde o nás, městské zahrádkáře, nepředstavujte si, prosím, že jednoho rosného jitra naklepeme kosu a pak s rozhalenou košili, mohutnými rozmachy kosíme jiskřící trávu, až to sviští, zpívajíce při tom lidové písně. Věc vypadá poněkud jinak. Předně my, zahradníci, chceme mít anglický pažit, zelený jako kulečník a hustý jako koberec, pažit dokonalý, trávník bez poskvrny, drn jako samet; loučku, jako stůl. Nuže, z jara shledáme, že tento anglický pažit pozůstává z jakýchsi lysin, pampelišek, jetele, hlíny, mechu a několika hrdých a zažloutlých trsů trávy. Musí se to předně vyplet; tu tedy usedáme na bobek a vytahujeme z pažitu veškeru neřádnou plevel, nechávajíce za sebou půdu pustou, zdusanou a tak holou, jako by na ní tančili zedníci nebo stádo zeber. Pak se to zaleje a nechá se to na slunci rozpukat; načež se rozhodneme, že se to musí přece jen posekat.

Nezkušený zahradník se po tomto rozhodnutí sebere a jde do nejbližší periferie, až najde na ožrané a holé mezi babku s hubenou kozou, okusující hloh nebo síť tennisového hřiště.

„Babičko,“ praví zahradník přívětivě, „ne-. chtěla byste pěknou travičku pro vaši kozičku? - Mohla byste si jí u mne nažnout, kolik byste chtěla.“

„A co mně za to dají?“ řekne babička po nějakém rozvažování.

„Dvacet korun,“ praví zahradník a vrací se domů, aby čekal na babičku s kozou a srpem. Ale babička nepřichází.

Tu si zahradník koupí srp a brousek a prohlásí, že se nebude nikoho prosit a požne si svou trávu sám. Jenže buď je ten srp tak tupý nebo městská tráva je tak tvrdá nebo co, zkrátka ten srp nebere; to se musí každé stéblo vzít za koneček, natáhnout a dole s velkou silou tím srpem přetnout, při čemž se obyčejně vyrvou i kořínky, Šicími nůžkami to jde podstatně rychleji. Když konečně zahradník ostříhal, oškubal a zpustošil svůj pažit, pokud to šlo; shrabal z toho přece jen jakousi kupičku sena; i sebere se a jde zase hledat babičku s kozou.

„Babičko,“ praví medově, „nechtěla byste si ode mne odnést nůši sena pro vaši kozičku? Je to pěkné, čisté seno -"

„A co mně za to dají ?“ řekne babička po delší úvaze.

„Deset korun,“ prohlásí zahradník a běží domů čekat na babičku, která, si má přijít pro seno; přece je škoda takové pěkné seno vyhodit, no ne ?

Nakonec se toho sena ujme popelář, ale musí dostat korunu. „To vědí, pane šéf,“ praví, „my to nemáme na vůz brát.“

Zkušenější zahradník si koupí prostě žatí strojek; to je takové tento na kolečkách, rachotí to jako strojní puška, a když se s tím jede po trávě, tu stébélka zrovna lítají; říkám vám, to je jedna radost. když přijde takový žací strojek do domu, perou se všichni členové rodiny, od děda po vnuka o to, kdo bude žnout trávu ; taková je vám to zábava rachotit a kosit bujný pažit. „Pusťte,“ prohlásí zahradník „já vám ukážu, jak se to dělá.“ Načež se rozjede po trávníku s obřadností strojníka a oráče zároveň.

„Teď zase já;" žadoní druhý člen rodiny. „Ještě kousek,“ trvá na (...)

(......)