Karel Čapek

O LIDECH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

STRAŠIDLA

Vždycky to musí být prastarý zámek nebo starobylý, pokud možno patricijský dům, jsou tam točité schody vedoucí na věž nebo do podzemí, divná zákoutí chodeb a temné komnaty opatřené krbem, čalouny, starými podobiznami a červotočivým ložem s nebesy; jen v takovýchto věkovitých a poněkud zchátralých lokalitách jsou zaznamenána strašidla vzdychající, vrzající o půlnoci dveřmi, řinčící řetězy, pohybující záclonami nebo postrkující nábytek, pokud se neprojevují nějakým ještě děsivějším způsobem. Je to zvláštní úkaz, že lidé cítí jakousi temnou hrůzu ze starých věcí; je to předsudek a hrubá pověrčivost Ve skutečnosti ve starých domech nestraší; pokud vím, straší jenom v nových.

Mám to vyzkoušeno od té doby, co mám nad hlavou střechu docela nového domu. Říkám vám, že někdo nebo něco o půlnoci chodí na půdě; nemám ponětí, co tam hledá, ale za chvíli toho nechá a těžce funě se prodírá komínem a zkouší mřížky u všech kamen. Když jimi chvilku drnčel, hraje si v koupelně s vodovodem a vypouští z něho duchovou vodu; duchová voda, jak známo, nezurčí ani nepleská, nýbrž jaksi suše chrčí a syčí. Načež dotyčné strašidlo se pokouší otevříti knihovnu, jež varovně zapraská; zavadí o to či ono, ťuká prsty do oken a haraší žaluziemi; zdá se, že se nesmírně nudí. Pak ještě otevře a přibouchne několik dveří, vyzkouší pár klik, vrže dřevěnými schody a ponenáhlu se uklidní. Celkem jsemsi na ně zvykl; už nevyskočím z postele a neběžím se podívat na půdu, není-li tam zloděj. Zdá se, že i řečené strašidlo začíná být syto nočního morousování a chrastění; patrně nový dům si na mne už zvyká, a až to bude starý dům, bude dýchat stejným tempemse starým člověkem, který v něm bude spát. Ve starých domech snad už nestraší. To je to: lidé se děsí duchů, ale neděsí se věcí. Vzpomenou si třeba se zachvěním, že někdo žil nebo zemřel na starém místě, kde oni usínají; ale neznepokojí je pomyšlení, že —dejme tomu — ještě nikdo před nimi (...)

(......)