Karel Čapek

PRVNÍ PARTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI.

Někdo třese Standou. "Vstávej, jde se domů."

Standa se probudil a nevěděl chvíli, kde je. Parta už stojí, povytahuje si kalhoty a bere čepice. Standa se stydí, že tak usnul, a křečovitě zívá.

"Kde je pan Hansen?"

"Ten už šel, a Andres taky."

Tak dobrou noc, mládenci, dobrou noc, Stando, teda zítra v pět, a jde se; a parta se hlučně valí ven do tmy. Standovi se trochu pletou nohy zdřevěnělé rozespalostí, a nevidí, nevidí ani na krok, taková černá tma. Ale někdo na něho čeká a připojuje se k němu, je to Adam. "Máme společnou cestu, že jo," hučí a vykročil do té tmy. Standa už začíná rozeznávat něco jako cestu; zatřásl se chladem a probudil se docela. Adam jde po jeho boku, dlouhý a nahrbený, a neříká nic; o čem s ním mluvit?

"Bylo to pěkné," vydechl Standa vděčně.

Adam polkl. "Pěkné... moc," mumlal.

"Jak je pozdě?"

"... Jedna hodina."

Tak pozdě už? Standa si vzpomíná, jak Adam s těma truchlivýma očima dělal pompompom, když Martínek zpíval; musel se tiše zasmát. Co by asi udělal Adam, kdybych mu řekl, že ho mám rád? Standa to má vlastně na jazyku, ale raději to spolkl. "Máte rád pana Hansena?" zeptal se najednou.

"- - Jo," řekl Adam.

"Prima od něho, že za námi přišel, ženu nechá doma a jde k partě. Viděl jste někdy jeho paní?"

"N-ne. Neviděl."

"Pěkná ženská, taková dlouhá. Víte, jak se ti dva k sobě hodí - to se tak hned nevidí. Hrozně šťastni musejí být. Když se dva mají tak rádi -"

Adam nic, jenom je slyšet, jak těžce dýchá. Standa se zarazil a byl by se kousl do jazyka; pravda, o tomhle by se před Adamem nemuselo - "Jakou ženu má Martínek?" otáčel honem řeč jinam.

"- - Já nevím."

"To je táta, ten Martínek! Pořád jen děti, děti, děti - To musí být radost, když má někdo tak ukrutně rád haranty," vyžbleptl Standa, a už zase toho litoval, - kdyby se to dalo vzít zpátky! Adam neřekl nic, už ani nedýchl, jako by se v něm všechno zastavilo. Takové pitomé slovo - jako bys hodil kámen do propasti; je strašně ticho, to ten kámen pořád padá, konce to nebere, bože, jaká hloubka! Konečně to zašramotí, kámen dopadl na dno; konečně Adam vydechl a vykročil rychleji. Standa už neví, o čem by mluvil; kluše celý nešťastný vedle dlouhého Adama a kouše se do rtů.

"Myslíte, že to půjde, ty tři zachránit?" zeptal se, když už to mlčení nemohl unést.

Adam o tom nějak dlouho přemítá. "To nevím," zamumlal po chvíli.

"Bych chtěl vidět," navazuje Standa, "co se tam zatím udělalo."

"- - Snad už budou dělat prorážku," souká ze sebe Adam. "Je-li tam vzduchovod v pořádku - Fáráte - fáráš rád?"

"Jak to myslíte?" podivil se Standa. "Tam k tomu závalu?"

"Já myslím vůbec," huhlá Adam roztržitě. "Vůbec fárat dolů."

"No, už jsem si zvykl," odpovídá Standa chlapsky; není to sice tak docela pravda, ale to nemusí nikdo vědět.

"Já - nerad," vypravil ze sebe Adam. "Jako by to vždycky na mne padalo."

"Vy máte strach, když fáráte?" užasl Standa.

"Jo, strach. Divně je mi. Když už jsem dole na práci, ...to už tak člověku nepřijde, víš? To jen když (...)

(......)