Karel Čapek

PRVNÍ PARTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Když se uřícen vracel s prázdným vozíkem, vystřídal už děda Suchánek Adama; Adam se vysíleně opírá o kůl, kuklu má sundanou a stírá si dlaní s čela a očí pot, až mu s prstů cáká; Pepek si strhuje masku a odplivuje, je svlečen do naha, jen škorně si nechal; mour po něm stéká stružkami potu a lepí se mu na říčné tělo, div že se z Pepka nekouří. "Jsem musel přivřít kohouty," bručí k Andresovi. "Prach." Pepek odchrchlal. "Hergot, mně se to dnes nechce líbit!"

Andres krčí rameny a kope do natroušených kusů hlušiny a uhlí. "Koukejte," říká suše Standovi, "tohle není žádná práce; takhle by to dovedla taky jiná parta. Počva má být čistá jako na bále."

Pěkný bál, myslí si Standa; jsme všichni černí tím mourem jako vrány. Těžce se mu dýchá a bolí ho hlava, chtěl by se opřít a zhluboka vydechnout, ale nedá se to nějak dýchat; a tma je tu, tma, kahany stěží mžourají třesavými narudlými plamínky. Ale když čisto, tak čisto; a Standa se chápe lopaty a vrávoravě nakládá forotu. Je slyšet, jak tamhle u křižáku bouchá Martínek do podvlaků a jak z hloubi zalámané chodby rachá a rachotí sbíječka dědy Suchánka. Pepek si ještě jednou odplivl a zasakroval, asi do zásoby, a nasazuje si znovu kuklu na hubu. Adam vážně, soustředěně hantýruje na kyslíkovém aparátu, patrně tam nemá něco v pořádku.

Vtom to s té strany, kde pracoval tesař, zapraskalo, heklo a potom těžce žuchlo, jako by se svalil pytel s moukou. Andresem to trhlo. "Co je," vybreptl zmateně a běžel v tu stranu; Adam jenom vzhlédl, Pepek zvedl gumový rypák, poslouchal chvilku, zahudroval něco a lez do díry. Standa nechal lopatu lopatou a utíkal za Andresem se srdcem tlukoucím. Stalo se něco?

Inu, patrně stalo, ale mnoho to nebude; jenom Martínek sedí na zemi mezi roztroušeným kamením a překvapeně mrká; vedle něho klečí Andres a svítí mu kahanem na temeno hlavy; nad nimi funí zedník Matula a drbe se v týle.

"Kruci," vydechl Martínek, "já chtěl vyměnit tu kopnu, a ono to na mne spadlo!" Najednou zazářil šťastným úsměvem. "Ale byla to šupa, mládenci," řekl spokojeně.

"Můžeš vstát?" stará se Andres.

"Ale jo," míní tesař a sbírá se s počvy. "Počkej, jen co přijdu k sobě."

"Máš závrať?"

"Trochu jo."

"A nechce se ti zvracet?"

"Ani ne." Tesař už stojí a dívá se s uznáním na visící kopnu. "No víš, ona to je pořádná síla!"

Prachař se obrátil k Matulovi. "Vás to taky praštilo?"

"Jo," bručel kolos a drbal se v chundelatých vlasech.

"Tak si můžete chvilku odpočnout, lidi," (...)

(......)