Karel Čapek

PRVNÍ PARTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXV.

"Tak pojďte, vy hrdino," halasil tlustý primář, "ať se vám na to podíváme. Ukažte sem tu požehnanou ručičku. Sestro, podržte ji!"

Tlustý doktor funí a rychle odvíjí fáče, je jich snad pár set metrů. Standa si netroufá se tam podívat a jenom křečovitě drží. Nesmím ani pípnout, myslí si, i kdyby to sebe víc bolelo. Teď doktor strhuje nějaké přilepené obvazy, bolí to pekelně, mladistvý hrdina zatíná zuby a cítí, jak se mu víčka třesou mdlobou. Musím to vydržet, musím to vydržet, opakuje si zoufale, a přece jen táhle zavyl.

"Už to je," broukl doktor konejšivě, a lehce, obratně sundává dyhu, na které leží ta rozmačkaná ruka. Brejle si posunul na čelo a div nestrká nos do toho červeného tam dole, a mírně funí. Standa úzkostlivě mrká na jeho tučný týl, porostlý bílými vlásky; ale zátylek nic neříká, i zvedá Standa oči k té malé bílé sestře. Drží mu loket a pozorně mžiká jasnýma, šedýma očima na to hrozné a krvavé tam dole; právě tak přívětivě se mu dívala do úst, když ho krmila.

"Mno, mladíku," ozval se tlustý doktor, "nemáte to tak zlé. Teď musíte chvilku držet. Já bych vám sic mohl dáti novokain, ale - Vydržíte to?"

"Vydržím," mumlá Standa odhodlaně a zavírá oči co nejpevněji.

"Tak dobře. Pincetu, sestro!"

Standa rychle dýchá. Vydržím, vydržím - mládenci, parto, Pepku, Jendo - jenom nekřičet, jenom to ne -

"Nůžky!"

Malá sestra má ústa samou horlivostí pootevřena a pozorně mžiká na to, co tam ten doktor dělá; jaké má dlouhé řasy, myslí si Standa a při tom křiví hubu hroznou bolestí. Krátce se na něho podívala a maličko se usmála.

"Vatu!"

Standa vraští čelo, cítí, že na něm vyráží studený pot -

"Klíšťky!"

Něco zachrastělo. Standa přece jenom sykl mezi stisknutými zuby a zakolísal.

"Chlapík," bručí doktor a rychle něco dělá. "Už to bude. Jehlu!"

Křečovitý stisk zubů povolil, Standa rychle oddychuje a cítí, že se mu zase vrací krev do tváří. Doktor bystře vzhlédl od své piplačky - "Utřete mu čelo, sestro!"

Vzala kus vaty a přejela mu čelo a kruhy pod očima, pozorně mžikajíc. Standa si zhluboka oddychl. Už je to lepší.

"Chvilku počkejte," řekl doktor a šel si ještě jednou umýt ruce. Co ještě bude, trne mladistvý hrdina hrůzou, co zas se mnou budou dělat! Křečovitě polyká, aby se nedal do pláče, a obrací hlavu k oknu; ale doktor vesele šplouchá a funí téměř potěšeně. "Tak, teď vám to zavážeme, a na nějaký čásek máte pokoj. Sádru, sestro! A vaselinu!" Tlustý doktor čile natáčí metry fáče na Standovu levičku, zasmrdělo to jodoformem, ale už je tu veseleji.

"Nač je to prkénko?" osmělil se Standa.

"Abyste nemohl hnout rukou," bručel doktor. "Potom si zas dáme práci s tím, abyste tím pařátem mohl hýbat. To není jen tak, mládenče, být hrdina; to obyčejně bolí - a doktoři s tím mají páračku. Tak." Tlustý doktor se spokojeně dívá na své dílo; místo ruky tam má Standa obrovskou bílou palici, že by jí snad mohl vola zabít. Však také je Standa na ni hrd, dívá se na ni a zvedá ji -

"No?" řekl tlustý doktor s uspokojením. "A teď (...)

(......)