Karel Čapek

KRAKONOŠOVA ZAHRADA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JARNÍ IMPROVISACE

Uprostřed moře s oblými vlnami jsou Dvojdomé ostrovy. Moře je sladkovodní, neplodné na bouře; a na ostrově bytují ženy, podobné dívkám. (Házejí do vody kaménky.) Bytují, pohlížejíce stále na mořský obzor.

Neboť na ostrově není mužů; proto ženy s touhou bytují, pohlížejíce stále na mořský obzor.

Ale z hloubi vnitřního lesa, kde jsou na okraji Zpívající studánky, ale z hloubi vnitřního lesa, kam odvážiti se neleží v povaze žen, s dudovým provodem vačnatých hrdel vycházejí vždy k polednímu v řadových tlupách onanické opice a v půlkruzích se uklánějí ženám, stoudnou radostí se ruměníce na pleťových hýždích, jsou-li pohlazeny.

Avšak Zpívající studánky nemají krásného slohu; neboť jsou nevědoucí a stručné jako národní píseň. Avšak jsou tam ještě Mluvící větry, jimž naslouchati bývá nepokojnou rozkoší pobřežních žen, když večer je učiní zcela zvědavými. Neboť sloh Mluvících větrů je krásný a světový jako sloh nestydatého kapitána, jenž dovede lháti mezi dvěma sousty; tak výmluvný a znalý světa.

“Letíme,” mluví Větry, “letíme z dálky do dálky, napjati mezí dálkami jako provaz přes moře. Dálka je skoro cíl.”

“Jací jsou mužové?” táží se jich ženy.

“Zarostlí? Oh, velmi zarostlí. Prolétli jsme rozevřenými prsty jejich rukou, když nás chtěli zachytiti. Též křičí skrze dlaně na mořskou hladinu. Kam mužové pohlédnou, vznikají červené body. Něco vám vzkazovali, když se koupali na mořském kraji hlučíce.”

“Co vzkazovali muži?” táží se ženy.

“Nemůžeme, nevíme, zapomněli jsme. Oh, ta dálka! Ale když spíte, uléháme na vaše údy a tiskneme vás, my; proto ze spaní křičíte. Též se dovedeme smáti homérickým smíchem. Říkali jsme o vás, říkali jsme mužům — něco. Ze nás nechytíte?”

Ale za nocí zcela měsíčních vylézají z moře měšťácké želvy a sunou se po písčinách. Tu zmocňují se jich ženy a ryjí jim do polekaných krunýřů své drobné průpovídky in memoriam, stylisované za dne na břehu moře:

“Toužiti, chtíti a zase nechuti; bojíme se chtíti — a zdíme nechtíti; a tak je mnoho utrpení bez bolesti.” — “Naše družka Philé má nesouměrný bok; myslím, ze se nesluší na ženu, míti nesouměrný bok. Přála bych si, aby to četla.” — “Je mnohé, co přesněji lze pojmenovati nebo vysloviti vzdechem než slovem.” — — “Je dobře, aby zeny častěji v noci bděly; neboť to činí oči většími. Též prospívá natírati prsa šťávou z lodyhy hluché máty, když žene do květu; avšak příliš voněti již není dobře.” — — “Nebe musí býti velmi vysoko nad zemí; neboť pohlížíme-li dlouho na nebe a potom se ohlédneme na zem, vznikne bolestné zklamání. Potom jsem vstoupila do vody a stříkala jsem krůpěje proti (...)

(......)