Karel Čapek

KRAKONOŠOVA ZAHRADA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

SMRTELNÁ VEČEŘE

Bylo nás devět na onom souper, jež improvisoval princ Ama-Hahabe v náhlém a zdrcujícím záchvatu nudy, jež se ho zmocnila jako černá inspirace; ač nebylo prostředků, jichž by se nedostávalo k jeho potěše, zarmoucený princ si usmyslil, že se zcela poddá své těžkomyslnosti, a proto sedělo nás devět pří zasmušilém souper: Goor, totalisátor z klubu, Guignard, hráč z klubu, Čepel, dobrodruh, Bernhard Hadra, nalezený v krčmě, a Vámeš, nalezený pod stolem, baron Ralph, hostitel a my.

A nežli přišla půlnoc: Goor lál, Guignard zpíval, Hadra mluvil pro sebe, Vámeš posupně mlčel a baron Ralph a Čepel se spojili klnouce; a zarmoucený hostitel, zíraje zoufale a kalně ke stropu, skrytě se radoval, nalézaje tak vydatnou posilu své truchle nálady.

“Všechny radosti života jsou rmut a tesklivost a bolestné pachtění. Panna sní o lásce a dostane se jí jen zprznění. Srdce sní o štěstí a dostane se mu jen rozkoše. Ah, štěstí! řekněte mi, co jest štěstí?”

“Nenaroditi se,” pravil Hadra. “Naroditi se mrtvý,” dodal Vámeš. Zoufalý princ zalomil rukama.

“A já se domníval, že štěstí je blízko; že štěstí není na dosah ruky, ale na dosah nohy; na dosah nohou, které po všem šlapou a o vše klopýtají. Oh, Goore, milý příteli, prokažte nám laskavost a nadávejte.”

A Goor nadával pěti jazyky a stylem pepíků dvou světů; s živými pokřiky italských plavců spojoval ostré lání Irčanů a ryzí podskalské klení; a navázav výrazy Novořeků zakončil mocnými hrubostmi cowboyů z Friska, provázeje výbuchy jazyka výstřely z revolveru.

“Filosofie je prubířský kámen,” promluvil zamyšleně Hadra, “a prubířský kámen je černý. Gorgias říkal: Nic neexistuje; ale to je příliš veselé. Všechno existuje, a to je tragické. Slyšte, nevěřím v bohy; kdyby bohové byli, nestvořili by světa a nepřipustili by jeho stvoření.”

“Ach, ano,” sténal princ.

“A poslyšte,” zakončoval Hadra, “člověk se rodí v prolití krve; a pak žije, to jest má dnu, koliky a migrénu; a nakonec umírá rakovinou nebo žlučovými kameny. Můj mozek je těžký a černý jako buližník; neráčím plivnouti na člověka.”

“Nebesa, žiju na břiše,” promlouval tlustý baron Ralph. “Dejte mně pevný bod v mé hlavě, a já vyzdvihnu svůj život z jeho mrzkých základů. Můj život není než soumar, který se unavuje po čtyřicet let, nose mé břicho. Oh, jak je těžké!”

“Pánové,” ozval se Guignard zasmušile, “láskou se rodíme a láskou hyneme; a ženina pelest je naší kolébkou i naší rakví. Muž má jediné zranitelné místo: srdce a ilusi. Žena má jediné zranitelné místo: panenství. Kdysi, aby nebylo zraněno, ukrývali a střehli obé; dnes, aby nebylo zraněno, zbavují se obého. Jdu do sebe, jako jde horník do kolmých šachet, a lekám se, shledávaje se černým.”

“Běda, světe!” promluvil ponurý Čepel. “Kdyby se měly v tobě všechny chyby červeně zaškrtati, nestačila by krev národů. Všechno lidské je tragedie bez pointy a drama bez rozuzlení.”

“Tiše,” ozval se Vámeš skřípaje zuby, “což nejsme smrtelní? Budeme rozuzleni smrtí,” pravil Vámeš a povstal (...)

(......)