Karel Čapek

KRAKONOŠOVA ZAHRADA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

SYSTÉM

Zlákáni slunným nedělním odpolednem vstoupili jsme v St. Augustine na zábavní parník “Generál Hoddle”, na němž byla uspořádána lidová slavnost, netušíce, že jsme se tímto způsobem octli ve společnosti independentů. Po půlhodinné plavbě, když se této nábožné společnosti znelíbilo naše družné chování, byli jsme pro jakousi neslušnost vhozeni do moře; za chvilku sletěl k nám ještě pán v bílém obleku, a dobré duše na palubě hodily nám dolů tři záchranné pásy a opustily nás na širém moři, pějíce nábožné hymny.

“Chválabohu, toť znamenitý patent Slanke,” snažil se zavésti hovor pán v bílém obleku, když jsme si upevnili gumová kola kol boků.

“Nic neškodí, pánové,” hleděl nás uspokojiti nový spolucestující. “Za šest hodin, doufám, potrvá-li jihovýchodní vítr, dostaneme se na pevninu.” Pak se nám zcela pravidelně představil: byl to majitel plantáží a továren v Hubertstownu pan John Andrew Ripraton, jenž právě prodléval návštěvou u své sestřenky v St. Augustine, a když na Generálu Hoddlovi protestoval proti našemu vyhoštění, bylo mu za nezvyklých jinak podmínek dopřáno seznámiti se s námi.

Průběhem těchto formalit nekonečné moře lhostejně hučelo a líný proud nás unášel směrem k pevnině, postrkuje nás rytmickými posuny vln.

Zatím pan John Andrew Ripraton vypravoval nám o svých národohospodářských studiích v Evropě, kdež poslouchal Büchera v Lipsku, Liszta a Wagnera v Berlíně, studoval Schäffleho, Smitha, Careye a Taylora, o svých zbožných poutích ke kaplím průmyslu, o poutích to, jež byly přerušeny podivným a náhlým zavražděním jeho otce a matky stávkujícími dělníky.

Tu my, jakožto lidé nedělní, jsme začali: “Běda, dělníci! Jste sociální obětí, pane. Dělník je tovární produkt devatenáctého století; co s ním po stoleté nadvýrobě? Jsou jich miliony; každý z nich je člověk, otazník, problém a stoleté nebezpečí; pane, každá pracující ruka je poupě, z něhož vykvete pěst. Nás vyšších je odjakživa jen deset tisíc; nerozmnožujeme se, ale jich je stále víc. Vám, ctěný pane, dělníci zabili otce a matku. Devatenáctému století zabili tradici. Když už zabili naše otce a matky, dojde i na nás. Budete zabit vy, budeme zabiti my, budou zabity, ach! i naše krásné přítelkyně v zámořské vlasti — až přijde chvíle, která nám už hrozivě visí nad hlavou.”

“Pozor, pánové, teď přijde vlna,” upozornil nás pan John Andrew Ripraton, a pronesl s pokojným úsměvem: “Pardon, pánové; já nebudu zabit. Mé továrny, můj Hubertstown žijí ve velkoklidu. Zavedl jsem kulturní reformy. Vštěpoval jsem ušlechtilý průmyslový květ na drsný kmen dělnické otázky.”

“Aha,” zvolali jsme, silně se kymácejíce následkem vlnobití; “vy jste také jeden z těch, kdo dělníka reformují; vy zavádíte nedělní školy, lidové university, abstinenci a umění pro domov; zakládáte besídky, orchestry, debatní kroužky, stipendia, theosofii a diletantismus; vy dělníka zušlechťujete, probouzíte, učíte a domestikujete. Ale, ctěný pane, dáte-li mu okusiti vzdělání, probudíte v něm kulturní šelmu. V (...)

(......)