Karel Čapek

JUVENILIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III

JAKÁ ŠKODA, ŽE SVOU LEKCI OD ŽIVOTA DOSTÁVÁME TEPRVE TENKRÁTE, KDYŽ JÍ UŽ NEMŮŽEME POTŘEBOVATI.

O. WILDE

 

Málomluvný pan Rodbury, hostitel, pan Stáhl, universálně vzdělaný, doktor Mathews a pan Slimke, pokladník, jehož obličej vzbuzoval důvěru, pánové jistě vážní a ctihodní, zhasivše své doutníky usedli k malému stolku, velmi vhodnému k spiritistickému pokusu, jejž hodlali provésti.

Když seděli již deset minut s rukama položenýma na stole v nejpřísnějším mlčení, skeptický doktor Mathews se již nudil, pan Rodbury se chmuřil, pan Stáhl poposedal, pan pokladník Slimke velice mlčel a stolek zaklepal.

“Chcete s námi mluviti? Kdo jste? Byl jste zaměstnání tělesného nebo duševního? Obého? Byl jste tedy výtvarník? nebo mechanik? Oboje? Jak to? Byl jste mechanik v oboru praktickém nebo theoretickém? Na poli průmyslu? vědy? inženýrství? ničeho z toho? Byl jste tedy umělecký mechanik? Ze století osmnáctého? Národem... Francouz? Ah, ah, androidy, není-liž pravda? — Pánové, dnes s námi mluví Henri Louis Jacquet Droz, zázračný mechanik...” pronesl zvýšeným hlasem pan Stáhl, všestranně vzdělaný, jehož rychlé otázky byly zodpovídány ochotným klepáním stolku.

Pan Slimke se zřejmě bál. “Jest mi potěšením poznati vás,” řekl zdvořilý doktor Mathews, positivní muž. “Pánové, viděl jsem jednu z oněch proslulých hraček u paní Anthonyové, sběratelky; představuje pastýřky, které tančí kolem Fauna pískajícího gavottu. Velmi krásné, pane Drozi; obdivuhodný mechanismus, skutečně.”

“Co se s tím dělá?” tázal se pan Rodbury. “Zcela nic,” vysvětloval doktor Mathews; “natáhne se to a pastýřky se zpěvem tancují chorovod a Faun hraje. To je takový mechanismus.”

“Ano, ale k čemu se toho užívá?” vyzvídal pan Rodbury.

“K ničemu, drahý pane; je to jenom hračka.”

“To je zvláštní,” mínil pan Rodbury; “a to on dělal po celý svůj život?”

“Tím právě založil svou slávu,” podotkl učený pan Stáhl. “Těm hračkám se říká androidy.”

“Dobrá,” řekl tvrdohlavě pan Rodbury; “ale já nechápu, jaká je to sláva, dělat nějaké takové hračky.”

“To je přece umění,” vysvětloval pan Stáhl. “Je to, smím-li tak říci, téměř zázrak mechanismu, můj pane.”

Pan Rodbury se málem popudil. “Zázrak mechanismu — takové hračky? Ano, pane Stáhl, selfaktory jsou zázrak mechanismu. Selfaktory předou, pane, ale nezpívají ani netančí. Selfaktory, pane, dělají nitě; (...)

(......)