Karel Čapek

JUVENILIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O ŠPATNÉ SMRTI

Mrzká Stará, skřípějící v kloubech, nesmrtelná smrt, pamflet existence, studená tlama záhrobí, jež tlachá Já jsem Cíl:

dvojsmyslně kývá a mluví lhouc: Jsem Cíl a Brána, člověče, dítě, mnou rodíš se z lůna tohoto života k životu věčnému; hle, život již v bolestech pracuje, aby tě zrodil nesmrtelného.

Nevěřte jí, té proradné podvodnici, té vyschlé herečce, jež se převléká a přikládá si falešná jména, sama anonymní, a přezdívá si: Smrt Hrdiny, Smrt v Pánu, Osvoboditelka z útrap, Věčná sláva; jeť vždycky stejně prolhaná a nepočestná.

Nepočestně úkladná, zbabělá marodérka a zlomyslná bojovnice tenkrát, když vrhá na protivníka vymořující horečky a bolestné návštěvy záškodných nemocí, aby ho vysílila pro své nestatečné vítězství; nečistá strávnice, když strojí pro svá ztracená střeva a viklavé zuby měkké haut-gout,^[41] páchnoucí lahodu starobných těl zahnile proleželých; nebo podlá a náhlá útočnice, jež přepadá zdravé odzadu; a konečně stará ničema, jež se neštítí nečestných agentur a nepoctivých spojenců, kteří jsou války a démoni a zlé šílenosti.

Hleďte na ni, trapnou gardedámu živoucích, jež sedí u stěny a kývá hlavou a sentenciosně šeptá poslední vtip své duté hlavy: Co ty jsi, já jsem byla; co já jsem, ty budeš.

Nepříjemná přítomná, naše matky ji rodí zároveň s námi, nespatřené dvojče, tichého dvojníka, trvalou družku, jež hledí nám přes rameno, počítá naše sousta a přisedá po straně; a přece, když se přiblíží tato trudná nohsleda, tato vždy přítomná, přijde jako cizinka a posel z dálky vždy nevčas a k trpkému překvapení.

Každého z nás hledá smrt; avšak jsou, kteří hledají smrt sami.

Avšak jsou mnozí, kteří hledají svou smrt sami.

Jsou to bolestní, přemožení životem až k smrti: ti, kteří honěni zoufalstvím a útrapami po hořké půdě země, odvazují od ní své paty a skočí do prázdna; ti, kteří desertujíce ze svých trudných pozemských statků, stěhují se za hranice bytí; a i ti, kteří štváni hrubými osudnostmi, svěracími potřebami hladu nebo srdce, strachem nebo trvalými trudy nebo beznadějí, zakončují toto dlouhé trápení krátkým činem.

(Buďte zlořečeni, dí jim theologie, neboť vaše smrt je vaším smrtelným hříchem; běda vám v záhrobí, neboť sebevražda je smrtelný hřích pýchy.)

Jsou tedy mnozí, kteří zakončují dlouhé trápení krátkým činem a skokem do prázdna. Avšak představme si (neboť nemáme dosti jistoty), představme si, že bychom sklíčeni vlastním bytím nebo bolestí ducha nebo omrzelostí života, že bychom takto pasivně zúčtovavše, odebrali se přes hranici, za níž je nepenthes^[40] a voda zapomenutí a nicota smrti;

představme si tedy (neboť nemáme dosti jistoty), že bychom se po tomto rozhodném (...)

(......)