Karel Čapek

O VĚCECH OBECNÝCH ČILI ZÓON POLÍTIKON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

TŘI KÁZÁNÍ

I
Komu sloužiti

Připletl jsem se onehdy do jednoho konfliktu: na jedné straně vojáček, který ze zásady odpíral vzít do ruky zbraň; na druhé straně vojenské úřady, které jej za to ze zásady odsuzovaly na dlouhé měsíce do vězení. Vyslovil jsem veřejně prosbu, aby obě strany nehnaly své zásady do krajnosti a nevytvářely zbytečně neřešitelnou situaci, která by se při dobré vůli dala prakticky urovnat (což se po delším tahání skutečně stalo). Nato mi vzkázal onen mladý muž ex carcere et catenis, že mně sice děkuje a tak dále, ale že chci sloužit dvěma pánům; a to prý nejde.

Rád bych ho a jiné tedy ujistil, že to jde, ale že je příliš málo sloužit jenom dvěma pánům. Prosím nebesa, abych nikdy v životě nemusil sloužit jenom jednomu pánovi a abych měl síly sloužit velmi mnohým pánům; a na mou duši, nemusí to být ani tuze velcí páni, jen když tu je nějaká službička k vykonání. Co mne se týče, byl bych vždy raději listonošem, který slouží já nevím kolika stům pánům, než lokajem, který slouží jenom jednomu. Je to snad větší dřina, ale na to se člověk nesmí ohlížet, má-li sloužit.

Přísloví praví, že “dvěma pánům nelze sloužit”. To záleží ovšem na povaze dotyčných pánů a na služebním poměru. Jsou páni, kteří se tváří jako malý Hospodin: jen já jsem; v jednoho Boha budeš věřiti; jednomu pánu budeš sloužiti, to se rozumí, že mně; každé tvoje dechnutí a mrknutí patří mně, a nikomu jinému neposloužíš. Budeš stát za mnou, hledět na mne a myslit jen na mne; učiníš-li pro mne to nebo ono, jsou to sice hlouposti, kterých není tak tuze zapotřebí, ale děláš je pro velikou věc čili ve veliké službě. Jáť jsem jediný, a basta.

Je věru potřeba udělat si moc velikého pána, aby člověk sloužil jenom jemu. Ale jednou si člověk kacířsky a neslužebně řekne, že jeho pán není Hospodin, a že vůbec není tak velikých pánů na světě; že domnělý pán je něco v mnohém ohledu dobrého, ale postaveného na slabých lidských nožičkách, něco, co si žádá spíše pomoci než modloslužby. I pomáhat znamená sloužit; ale už nesloužíš proto, že Pán je velik, nýbrž proto, že je sláb a potřebuje pomoci. Jen ve slavnostních chvílích může člověk říci, že “vlast velí”; v obyčejném a poněkud těžkém životě spíše trpělivě čeká, že člověk udělá, co může, aby se stalo, čeho je tuze třeba. Jen v abstraktní oblasti “myšlenka káže”; v konkrétní sféře spíše prosí, aby se na ni v mezích možnosti vzal praktický ohled. Jen v Písmě Bůh káže “nezabíjet”; ve skutečném a tvrdém životě se o to přimlouvá tisícerým tichým a něžným hlasem. Stojíme mezi nesčíslnými výzvami, žádostmi a voláním o pomoc; a já nemohu věřit, že je mravním posláním člověka, aby si zacpal uši a sloužil jednomu pánu.

Jen zákon káže, ale může přikazovat jenom jisté zevní věci, jako je vyhýbat se vozem vlevo nebo sloužit na vojně. Zákon nekáže, abys myslel to a to, nýbrž jen, abys to a to udělal; tak to honem udělej, abys mohl běžet sloužit jinam, kde na tebe čekají. Chceš sloužit mravnímu příkazu “nezabíjet”? Dobrá, je to (...)

(......)