Karel Čapek

ITALSKÉ LISTY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ANTIKA

Jsou lidé, kteří mají k antice poměr (někteří dokonce mají poměr s antikou), a jiní, kteří poměr k antice teprve získávají. V tomto druhém případě je průběh asi takový: když poprvé přijdou do velkého skladiště antik, takhle do vatikánského nebo termského nebo neapolského muzea, zprvu prodlévají zbožně před každou sochou a šeptají si uchváceni nějaký klasický citát, například “Caesar pontem fieri iussit”. Po první půlhodině nenápadně zrychlují krok. Po hodině putují dalšími sály řízným pochodem. A za dalších patnáct minut by už chtěli mít velocipéd...

Druhé stadium se dostaví, když poutník vidí devět Sokratových hlav v řadě na šteláži jako láhve se zavařeninou, sedm Homérů, třináct Hadriánů a dvacátou Venuši praxitelovského typu; tehdy začíná chápat, že se musí rozlišovat mezi kamenictvím a sochařstvím. A když už viděl vše, dostaví se konečné poznání, že žádná antika vlastně není; že to je jenom slovo, které označuje věci tak různé, jako je dejme tomu Cimabue a Langhans. Aspoň tak velký je rozdíl mezi selinuntskými metopy v Palermu a nějakým Caracallovym portrétem.

Tak především první notný rozdíl je mezi sochařinou řeckou a římskou, přitom slovo “řecký” neznamená pranic, protože prostě nelze nazvat jedním slovem archaického Apollóna a pergamský barok. Řekne-li někdo, že zbožňuje antiku, praví tím, že viděl kameny, a ne sochy. Nedá se to obsáhnout jedním vkusem; musíte si vybrat své a k tomu ostatnímu zachovat aspoň zdvořilost. Že je to všecko mramor, to ještě neznamená, že je to všecko stejné.

A když tedy poutník shledá, že není žádná úhrnná antika, dostane se mu náhradou poznání, že je tu náramná síla jiných a hrozně zajímavých úkazů. I. Především jsou tu archaická umění domácí, tak zejména umění etruské, jež je silné a těžkopádné, a umění sikulské, po kterém zůstaly velmi pěkné naivní urničky, takové hliněné domečky s idylickým reliéfem, a pravé dórské umění sicilských kolonistů; toto snad velebit nemusím. II. Pak je tu řecký import, který má s vlastní Itálií asi tolik společného jako s Kensingtonským muzeem; Římani si sem dováželi sochy a sochaře; sochy se uchovaly v původní kráse, ale sochaři se většinou pokazili. Tady pak se najde styl atický a argivský a rhódský, pergamský a (...)

(......)