Karel Čapek

ITALSKÉ LISTY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ŘÍM

Bůh ví, raději bych psal o Rocca di Papa než o Římě. Rocca di Papa je takové malinké skalní hnízdo vysoko v albánských horách; po ulicích teče shora močůvka, ve které se válejí černé kozy a ještě černější děti, strašná spousta dětí; ulice, to jsou prostě schody, a domy, to jsou cosi jako černé kamenné buňky, jež – kupodivu – zdálky, z oken Vatikánu třeba, vypadají jako bílé kostečky cukru. To je Rocca di Papa. Ale Rocca di Papa nikoho veřejně nezajímá, Rocca di Papa není kulturní problém, a tedy vraťme se do Říma.

Machar našel v Římě antiku. To je divné. Co mne se týče, našel jsem tu hlavně barok. Koloseum je barok. Celý císařský Řím je zřejmě barokní. Pak přišlo křesťanství a učinilo naráz konec císařskému baroku. Následkem toho Řím výtvarně usnul; a probudil se až při první příležitosti, kdy mu povolil tuhý řemen, jímž ho utáhlo křesťanství, a kdy zase mohl rozkypět v novém návalu baroka, tentokráte ve znamení papežství. Papežský Řím je prostě pokračování císařského Říma, aspoň po stránce architektury; a snad teď napíši velké hlouposti, ale nechte mne při nich. Tedy řekl bych to asi tak, že tady v Itálii je, dejme tomu, dvojí vývojová tendence: římská, barokní, světová, katolická, ženoucí se za ohromnými rozměry, přepychem, dynamikou a vnějšností; a druhá, primitivnější, přísnější, lidovější, snad bych mohl obrazně říci etrurská, která se dostala k slovu křesťanstvím, vytvářela mozaiky, zalezla do katakomb, oprostila skulpturu i architektoniku, vyjadřovala se dětsky a intimně. Ale barokní tendence čas od času vždy propukala; zmocnila se v Itálii gotiky a obrátila ji v přeplněný, vykrajkovaný barok. Raná renesance je zase přísná, formově čistá reakce proti barokní tendenci, jež to vyhrála ve vlašské gotice. Ale plná renesance, to už je vlastně nové vítězství barokní ideje. A tak Řím pořád pracuje k baroku, barok je jeho mateřská řeč; a (...)

(......)