Karel Čapek

CESTA NA SEVER
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

OSLO

Jak dnes věci v Evropě vypadají, měl by se pocestný předem informovat, nekoná-li se náhodou ve městě, kam ho cesta vede, občanská válka, převrat nebo nějaký kongres. Jen jsme dojeli do Stockholmu, a už se tam strhl mezinárodní sjezd Armády spásy; po ulicích pobíhaly tlupy poněkud tuhých, ale zdravě vyhlížejících pánů a starších dívek se slaměnými kukaněmi na hlavách, pátrajíce, jak by koho spasily. I dali jsme se na ústup do Norska; ale sotva jsme vkročili do Oslo, vypukla tam neděle a nadto světový kongres učitelů nedělních škol; nemáte ponětí, co jich na světě je. Celé Oslo bylo zaplaveno jakýmsi ctnostným hemžením a štěbetáním; každou chvíli se na mne někdo usmál s křesťanskou trpělivostí a ptal se anglicky, jdu-li také na služby boží. Na Karl Johans Gate nevál duch Ibsenův ani Björnsonův, nýbrž duch anglosaského církevního shromáždění; bál jsem se, že zachmuřený Ibsen na sloupu před divadlem zvedne hlavu a začne také kázat o účinné lásce k bližnímu nebo něco takového; ale Ibsen nezvedl hlavy a vypadal vůbec, jako by se na něco zlobil; Björnson to zřejmě snášel líp. Hledal jsem v Oslo odpověď na otázku, jak to přijde, že tak malý, a pokud mohu soudit, i chudý národ, a že tak nevelké, a pokud jsem viděl, i dost všední město jako Oslo ze sebe vydaly tak velkou a úžasnou literaturu. Za daných okolností jsem tu odpověď nenašel; a divím se nyní víc než dříve.

Ještě jedna otázka mi vrtala hlavou; týká se také literatury, ale hlavně jazyka. Podívejte se, vždyť těch Norů nejsou ani tři milióny; a přitom píší dvěma nebo třemi jazyky, z nichž žádný vlastně není docela živý. Riksmal je městský jazyk, je to stará dánština a historická, úřední a literární řeč; landsmal je stará norština a selský jazyk, ale jen z jihozápadních okresů země a nadto uměle vypracovaný; doopravdy se mluví pár tuctů různých landsmalů, v každém údolí jiný; a je tu hnutí bymal, které chce sjednotit riksmal a landsmal; a je navržena reforma pravopisu, podle níž by se riksmal psal landsmalsky. Na škole se učí v landsmĺl nebo v riksmĺl, podle toho, jak se obec usnese; autoři píší v riksmĺl, jako Hamsum a Undsetová, nebo v landsmĺl, jako Olaf Duun, nebo taky jinak. Uznejte, že na třímiliónový národ je to trochu komplikované, a měl jsem dojem, že přes všechnu krásnou norskou snášelivost ve věcech jazyka se v tom ten statečný a silný malý národ necítí docela dobře. Pravda, my máme svým způsobem starosti podobné; jenže u nás se věc jazyka nebo nářečí formuluje s oblibou jako zásadní diference národní a politická. Ale pro literaturu myslím plyne z norské jazykové situace jedno poučení: buď psána tak, aby byla mateřskou řečí živého národa, jak mluví a myslí ve své době, a řečí celého národa, elity i lidu, měst i venkova. Já vím, není to snadné, ale proto se literatuře říká umění, že má čarovat a dělat divy a rozmnožovat na poušti chleby i rybičky zkušeností, slov a citů; a má-li mluvit k mnohým, musí mluvit přemnoha slovy a dialekty. I sestoupí na ni ohnivé jazyky (...)

(......)