Karel Čapek

KORESPONDENCE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(458) V Praze, 6. VII. 1923

Drahá milostpaní,

v těchto dnech jsem byl v Teplicích; s maminkou bylo velmi zle, oboustranný zápal plic, hnisavý zánět měchýře, ochabující činnost srdce a naprostá nemožnost cokoliv sníst. Právě ve dnech naší návštěvy nastal obrat k lepšímu, zápal plic ustupuje a chuť k jídlu se lepší; nicméně akutní nebezpečí dosud trvá.

– Dnes současně s tímto posílám dopis, jejž pro Vás doslovně opisuji, neboť týká se také Vás.

“Drahé děvče, tyto řádky píšu s přetěžkým srdcem. Dostal jsem právě Tvůj dopis; jsou tam slova, jež bych měl zulíbat vděčností, ale jež se dotkla rány právě otevřené. Píšeš s celou svou prostou a upřímnou láskou: ,Až se vezmeme, pojedeme atd.‘ Nuže, včera jsem Ti napsal, že byla u mne paní Téver a že jsem se dopustil jisté hlouposti; nyní se z ní musím vyzpovídat. Viděla na mně – už prý dříve, než jsem jel do Itálie – nějakou sevřenost; mluvila se mnou jako matka, o Tobě i o mně; nevím, proč jsem se nemohl zdržet a řekl jsem jí slova, která jsem předtím napsal Tobě: ,Příroda opsala kolem mne kruh, jejž nemohu překročit.‘ Pochopila to a zarazila se; pak div neplakala nad Tebou i nade mnou, neboť má Tě velmi ráda. Co mi potom řekla, je totéž, co ve svých sebežalobách říkám sám sobě: o tom, co smím a co nesmím, co jsem povinen Tobě i svému svědomí. Byla ke mně přísnější, než jsem já sám; řekla mi, že Ti kazím a zničím život a jiné hrozné věci, ve kterých má až příliš mnoho pravdy. Chtěla Ti ihned psát; prosil jsem, aby to nedělala, aby se Ti o tom vůbec nezmiňovala, že jsem to řekl. Až mne zarazilo, jak uhodla, co mne mučí: že to není nemoc těla, ale nemoc svědomí, strach, nedůvěra, útěk do samoty, poustevnictví a to všecko; stejně jako Ty (a jako snad všechny jemnější ženy) nevidí v slabosti těla tak velkou překážku, ale to, co z ní roste, ta nemoc vůle, bolavé a nedůtklivé samotářství, mučivé pochybnosti, hrůza z blízkosti, žízeň po mlčení, útěk ze světa, nad tím kývala hlavou a (...)

(......)