Karel Čapek

KORESPONDENCE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(526) V Praze, 24. III. 1933

Pane prezidente,

pan sekční šéf Schieszl mi vyřídil vzkaz, abych netrval na své rezignaci na předsednictví Penklubu. Domnívám se, že jste byl o věci informován zatím jen ze strany Penklubu, který se všemožně snaží zdržet mne od řečeného kroku; prosím Vás tedy, abyste mi dovolil podat Vám vysvětlení:

1. Na Penklubu a jeho činnosti se nic nezmění, nebudu-li jeho předsedou. Zůstávám jeho členem a jako takový budu mít stejnou příležitost i povinnost stýkat se s cizími hosty jako dosud; ostatně velká část těch styků se děje mimo Penklub, literární cizinci mne vyhledávají doma nebo v redakci, – tuto službu na poli styků a propagandy v klubu i mimo něj budu konat samozřejmě ve stejné míře jako dosud. Ostatní činnost předsedy nemá valného významu a dokonce jí zůstávám mnoho dlužen, ježto nejezdím po kongresech a vůbec se jako čert kříži vyhýbám tzv. reprezentačním povinnostem. Po stránce té jisté veřejné služby má moje rezignace dosah, upřímně řečeno, celkem nepatrný a není třeba ji přeceňovat; je mi líto, že přátelé z Penklubu ve své dobré vůli Vám předestřeli záležitost celkem jen interní a prakticky ne tak významnou, jak se v první chvíli domnívali. Ostatně předsedkyní po mně má být paní A. M. Tilschová, takže ani v té jisté, řekněme politické, rovnováze nenastane podstatná změna.

2. Pozitivní důvody pro mou rezignaci nejsou osobní, respektive nejsou jenom osobní. Pozoruju už po léta, že se mezi mne a naše literární prostředí, zejména pak mezi mne a mladší generaci položilo jisté odcizení. Považují mne za oficiálního představitele české literatury, a jak víte sám, oficiálnost – zejména u nás – je cosi jako kletba. Ať napíšu, nebo udělám (...)

(......)