Karel Čapek

KORESPONDENCE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(554) 6/4 [1905]

Přece mi to nedá, odmlčet se tak dlouho, a píšu znova; snad mi odpustíte moje periodické, sdílné chvíle.

Teď, v tom dětinsky vrtkavém čase, kdy člověk radši ani nevyjde, aby ho krátký lesk slunce nezklamal, dívám se z nudy ven na žlutavé hradecké pláně, jež na horizontu jsou zakončeny úchvatnou perspektivou modrých hor; zabývám se přitom buď výkony počtářskými, totiž že právě jen sto dní budu trávit ještě v Hradci, nebo že už dva plné dny trvá mé jaro, buď skutečně vážnými meditacemi, jsem-li nějak zlý a nevěrohodný, že jsou lidé, kteří mi přese všecko asi nechtějí věřit. Ale nenašel jsem opravdu na sobě nic tak tuze zlého až na přílišnou zbrklost a pravdomluvnost, a proto nevím, proč ti dotyční (či-li ta dotyčná) mi nevěří. Myslím Vás a naši horlivou korespondenci.

Tož ta naše korespondence; stále ještě nemohu se té svojí zamilované myšlénky zbavit. Stále zní mi hlavou, jaké by to bylo krásné. A stále ještě – bláhově snad – čekám, že přece možná k tomu dojde.

Co by Vám snad překáželo k tomu? Poznala jste mne možná za člověka jiného, než jsou ostatní, a poznala, že tuhle důvěru bych jistě nezklamal. Anebo myslíte, že bych Vám později překážel? Ah ne, já od prázdnin tiše navždycky zmizím a Vy budete chodit do tanečních hodin pro triumfy, a já jsem skromný a mlčelivý, takže by se nikdy nikdo nedozvěděl o té naší korespondenci.

Zdá se mi, že jsem Vám ani dobře neoznačil a nevyjádřil správně, co bych od Vás vzájemně čekal: takovou absolutní upřímnost, která neváhá říci nic (což ovšem by podmiňovalo jakési přátelství duševní), a pak to vzájemné doplňování se, takřka otvírání nových obzorů – oh, bylo by to krásné!

Vždyť Vy snad nemáte takové přátelství, jež by dovedlo vše úplně chápat, a ne-li to, aspoň respektovat. A tak člověk musí zůstat sám, a (...)

(......)