Karel Čapek

KORESPONDENCE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(596) [4. ledna 1915]

Velevážený pane,

to, co Vám je na našich neodbytných otázkách a návrzích záhadné, není nic jiného než starost, aby Vás možná náhlá bída nebo jiné následky nynějšího stavu nezastihly nepřipraveného. V takovém případě by selhaly i Lidové noviny, i jiné literární zdroje příjmu. Zkrátka máme jisté obavy, a proto hledáme pro každý případ něco sebemenšího, co by Vám mohlo být dočasně pro dobu potřeby jistým subsidiem. Ale protože k tomu hledání je potřeba mluviti s lidmi a jmenovati jim Vás, nechceme a nebudeme nic činiti, pokud nás k tomu sám nezmocníte. Proto ty otázky, a proto nemůžeme ani Vaši dnešní odpověď považovat za definitivní, nýbrž čekáme na Vaše rozhodnutí za možných dalších životních změn. – Dále stran Boreckého a Sborníku: Vaše odpověď nám způsobila velikou radost, ačkoliv sami jsme viníky toho, že Vám pan Borecký psal; pročež, smím-li Vás prosit, odpovězte jemu způsobem milým (je to ostatně přívětivý pán) a zato vynadejte nám, že se staráme o své přátele nešikovně jako ženské. Přiznám se, že by mně to trochu stáhlo krk, kdybych měl číst Vaše básně ve Sborníku; sám bych tam nikdy nic nedal (ačkoliv jsem ze slušnosti slíbil, “že budu-li něco pro Sborník mít, dám to tam”), ledaže by se tam ocitly dříve Vaše věci, což by byl jakýsi signál ústupu a smutné poznání, že to přece nejde tak, jak bychom chtěli. Proto jste nám udělal velkou radost. Kýčařství je proti mravnosti. Kdybych měl redigovat kýčařský list jako Zlatá Praha nebo Sborník, zchlastal bych se lítostí a špatným svědomím. Vaše rozhodnutí nám šlo ze srdce, na Vás je nejpěknější to, že jste fanatik, i když to na Vás není vidět. Také já jsem fanatik, aspoň tehdy, když jsem, co bych chtěl být; ale věci mne tuze lámou, a jmenovitě naše literární bezbrannost posledních měsíců mne zavedla do nedůvěry a chabosti. Však o tom jsem Vám už minule psal. – Ale v jednom se tuze mýlíte; že pro nás je válka fyziologickou nutností života národů. To je ta nejprotivnější teorie, kterou vždycky kázali židi u našeho stolu, ale my ne. Válka je nutná, pokud jsou státy, ale já naprosto nevěřím, že jsou státy nutné. Myslíme si, že jednou to bude se státy jako s církví; že zůstanou jako přežitek, který jednou byl všemohoucí, ale už nemůže sahat do lidí; zato vede matriky. Chápete, jak je mně (zcela jako Kodíčkovi!) absurdním takový ruský carism, taková anglická kapitalistickoimperialistická horečka, která posedne lidi a udělá z nich “národ hanby”! O tom jsme přece mluvili při těch krásných žemlích, a nemusím se tedy více šířiti. (...)

(......)