Karel Čapek

KORESPONDENCE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(644) V Praze, dne 30. října 1911

Velectěný pane profesore!

Děkuji Vám velice za Váš dopis, který mne potěšil jistotou, že vnitroredakční záležitost Přehledu nezasahuje osobní poměr dvou lidí, respektive žáka a učitele. Jelikož Vy, vážený pane profesore, jste mne ráčil poctíti svými důvody, domnívám se, že by se mé jednání potom mohlo zdáti bryskní, kdybych i já necitoval důvody, jež jsem měl.

Především prosím, abyste ode mne přijal poznámky ke dvěma maličkostem. Za prvé ani já, ani redakce Měsíčníku jsme se neucházeli o jakoukoliv noticku od kohokoliv, aby se nemohlo třeba zdáti, že si objednáváme blahovolnou chválu. Naopak pan dr. Gallas mně nabídl, že Přehled přinese noticku ať od Vás, ať od někoho jiného, což jsem přirozeně s radostí přijal. Za druhé prosím opětovně, aby byla uznána nepochybná korektnost pana dr. Gallase v celé této malé záležitosti, a to korektnost jak vůči mně, tak vůči Přehledu, aspoň pokud já vím. Ujišťuji důrazně, že slova “indiskrétnost, stranickost, klep” by byly krutou křivdou na tomto pánu; mohl bych uvésti své hovory s ním, jichž byl například pan dr. Fischer náhodným svědkem a ve kterých veškero jednání pana dr. Gallase bylo dokonale čisté a hodné vší úcty.

Ale dále bych si přál podotknouti něco stran Vaší noticky a Uměleckého měsíčníku. Bylo by omylem souditi, že my mladí ve Skupině nesneseme kritického hlasu. Víme to a byli jsme na to připraveni, že na skoro žádné straně nenajdeme podpory a že dokonce málokde nalezneme dobrou vůli; tak stojíme sami, odkázáni sami na sebe a na své malé finanční prostředky; ale chceme, aby nás lidé slyšeli, neboť máme co říci, chceme se vsunouti do veřejnosti proto hlavně, že náš program je hlásavý. Kdyby se nám jednalo o to, aby bylo v Čechách o časopis více, mohli jsme sehnati volné spolupracovníky, autority nebo mladé, bez mravních závazků; ale právě naše osamocenost a exponovanost nás nutí k tomu, abychom se považovali za sepjatý organismus kolektivní. Opravdu, není to solidarita spolková, my jistě máme větší právo na jakýsi šovinismus; formace spolku by nás tak nemohla spojiti jako naše zásadní zájmy, jako to, co dosud zůstalo nejasno: společná vůle. (...)

(......)