Karel Čapek

KORESPONDENCE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(770) V neděli odpoledne: [2. ledna 1921]

Olgo, Olenko, píšu Vám vlastně nechtě; tenhle papír jsem si připravil na článek, který mám napsat. V několika minutách čekám návštěvu; pak musím k paní Felicince, kde mi pověsí na krk jakéhosi spisovatele Švéda, abych ho informoval o české literatuře. Žel, žel, žel, budu muset mluvit německy; a ostatně, co mi je teď po literatuře a po Švédsku? Od včerejšího večera žiju ve stavu úžasu; opravdu nevím, stalo se něco nebo zdálo se mi něco, ale vím jistě, že se celý svět změnil. Ty blázne, vždyť už to je jisté, že tě má ráda; nic jiného nechtěls, hleď, máš vše; vykřikni radostí a vzepni ruce – ty blázne, proč věšíš hlavu? – Ach, hlase, přestaň! já vím, že má ráda; ale byla smutná, byla přesmutná večer, zavřená jako pěst, šla vedle mne jako můj stín; ach, snad byla přesmutná v noci a těžký je její den; teď, v tuhle chvíli, kdy bije pět hodin, snad pětkrát vzdychla či co, nebo se musí přemáhat, je nesvá, bez radosti, má hvězdičky kalné; jak bych mohl vykřiknout radostí, když nevím, odpovídá-li mi dvanáct set či kolik kroků odtud stejný výkřik radosti? – Ty blázne, praví hlas, jsi přece chlap, a ona, ta druhá, nu bože, jak už ženské bývají; je blázen a má nějaký vrtoch; zítra večer nebude po něm ani památky. – Ach, hlase, není to tak, není to tak; neunesu ani vteřinu jejího zármutku. – Ty blázne, má tě ráda; což neřekl kolega Mefisto: “Manchmal ist sie munter, meist betrübt, manchmal recht ausgeweint, dann wieder fröhlich, wie es scheint, und immer verliebt” – To je to, to je to, hlase! tady je citlivé místo! Je skutečně vždycky, vždycky zamilovaná? Ano, já vím; ale to malé srdce je příliš vystaveno zklamáním; což vím, jaká mátožná ruka bolesti nebo čeho je nyní svírá? Na mou duši, chtěl bych vždycky, když se s ní loučím, přejeti rukou přes její čelo; (...)

(......)