Karel Čapek

KORESPONDENCE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(870) [Řím, 30. dubna] 1923

Drahá Olgo,

dnes, v pondělí ráno, jsem si konečně vyzvedl Tvůj dopis na poště v Římě, a ihned odpovídám. Především Ti z celého srdce děkuji, žes mi toho tak bohatě napsala; v cizině je člověku každé slovo vzácné. Za druhé, snad se už nemusím omlouvat, že Ti málo píšu; poprvé jsem poslal lístek hned v úterý, den po odjezdu, z Benátek. Od té doby jsem poslal tři dopisy a nevím kolik lístků. Skoro každý den dávám o sobě vědět; ať do novin, ať Tobě, píšu jen v noci, padaje únavou; neumíš si představit, jak využívám času do poslední kapky. Ale to je vedlejší. Za třetí, je mi strašně smutno z Tvého dopisu, tak smutno, že to ani nemohu říci. Mé první hnutí bylo sednout do vlaku a jet rovnou do Prahy, abych Tě hned navštívil, stůněš-li ještě. Ale pak jsem počítal na prstech, že už je tomu přes týden, co jsi mi psala, a že bych nejdříve byl v Praze za tři dny. Nuže, věřím tedy, nebo aspoň křečovitě se chytám naděje, že za těch deset dní už jsi zdráva jako rybička, že běháš, hraješ a že by ses na mne zlobila, kdybych tak brzo přerušil svou první a třeba i poslední cestu do světa. Ale přes tuto horoucí, snažnou naději je mi zoufale teskno; všechno přede mnou zešedlo, dívám se a nic nevidím, a už už pospíchám z Říma do Neapole, protože tam bude na poště nový dopis od Tebe, a tam se dočtu, jak Ti je. Proboha, jaks mohla běhat do zkoušek s hrotkovým katarem? Což nemá nikdo kolem Tebe rozum, aby Ti to zakázal? Ty ovšem – odpusť – rozum nemáš a snad nikdy mít nebudeš. Ani nevíš, jak jsem se hrozně zlobil, kdyžs mi psala téhož dne, že Tě tuze píchá v zádech a že jsi šla s Vávrou do kavárny. Jsi horší než malé dítě, skutečně. A že Ti dovolili chodit do zkoušek, to je opravdu smutné. – Dobrá, pozítří jedu do Neapole; nic ještě jsem z Říma neviděl, ale nejdříve chci mít od Tebe nové zprávy, a ty už dnes nebo zítra budou v Neapoli. Dej bože, dej bože, aby už nebyly tak znepokojivé! abych aspoň týden, aspoň pár dní jedinkrát po létech mohl žít bez starosti! aby aspoň chvíli mne to nesvíralo u srdce!

Dnes tedy jsem a nejsem v Římě. Tělesně zdráv (abych to poslušně hlásil jako každého dne), duševně nadobro nešťasten, neboť mám s Tebou starosti, nemám z celého Říma nic; nelíbí se mi tu. Je neladný, špinavý, protivný; celý svět je protivný; i já jsem protivný, ale to už víš dávno sama. (...)

(......)