Karel Čapek

KORESPONDENCE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(897) V pondělí 30. července [1923, Jindřichův Hradec]

Milá Olino,

dopsal jsem XXVIII. kapitolu a zrovna jsem se chystal ven, když se spustil požehnaný déšť, po němž, doufám, přece jen začnou růst houby. Skoro mne uvádí do rozpaků, co bych měl o sobě psát; byla by to zas taková chvála klidu a ticha, ticha a klidu a pohody, klidu a práce a samoty, že bys v tom četla nějaký úmysl. Nepovídám tedy nic o tom. Krajina je tu přímo ctnostná: čisťounká, trochu melancholická, nahořkle líbezná; malé lesíky v malých polích, kopečky a tajemné cesty po obzor; mnoho drobných rybníků, které se dívají do nebe jako svaté oko. Můj denní program je spojit co nejvíc práce, kterou musím dělat, a co nejvíc odpočinku, jejž potřebuji; což obé jde spojit společným znamínkem klidu. Už léta páně jsem neodpočíval v takové hlubině ticha; Rudolfov je samota půl hodiny od města, kolem je kousek lesa, velké louky a pak už jenom nebe. Nic víc. Nemá to kouska romantiky. Vedle toho se tu vypásám, pokud mně žaludek stačí. Mnoho se válím. Prý už vypadám líp.

Když jsem s Tebou minulého úterý mluvil, řekl jsem Ti, že jsi špatný psycholog a že neumíš vyjít sama ze sebe. Mrzelo Tě to, a proto Ti chci vysvětlit, co jsem tím mínil. Například často (...)

(......)