Karel Čapek

KORESPONDENCE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(925) [Londýn, Notting Hill] 9. VI. 1924

Drahá Olino,

dnes, na pondělí svatodušní, mám první pokojné ráno, že si totiž mohu sednout a psát. Ovšem, za 3 hodiny pojedu na oběd k Setonu-Watsonovi, pak na sebe hodím frak a jedu na večeři k Nigel Playfairovi a pak do kteréhosi divadla, ani nevím kam. Zítra obědvám s jakýmsi žurnalistou a večeřím u Rebeccy West, dobré spisovatelky. Pozítří ráno jedu na venkov k vydavateli Manchester Guardianu, vrátím se ve čtvrtek ráno, načež jsem zase zván k obědu i k večeři. Tak vidíš, jak vypadá tady můj život; a vymknout se z toho nemohu. Všichni jsou tak strašně hodní a zdvořilí ke mně. Předevčírem jsem obědval u Shawa, byl neobyčejně milý a pěkně vykládal. Ještě mi zbývá poznat Wellse. Z Londýna jsem neviděl téměř nic dosud; ale zato poznávám, co dosud málokterý Čech, totiž lepší anglické domácnosti, nejlepší kluby a dokonalou společnost. Ale je mi při tom nějak smutno, já nevím, loni v Itálii jsem byl daleko šťastnější, a doma – chtěl bych být doma; často zavru oči a představuji si, že třeba zítra pojedu domů. Místo toho asi v pátek nebo v sobotu pojedu dále do Anglie; ať ji vidím, když už tu jednou jsem, – myslím, že se sem už nikdy nevrátím; pojedu bez nadšení, ale přece jen rád, že nechám Londýn za sebou. Po celý minulý týden byly mne tu plné noviny, každý den něco. Teď už snad začnu mít pokoj. – Tělesně vede se mi celkem stejně dobře jako doma, ale jsem deprimován, je mi úzko; měl bych Ti něco říci, ale nejde mi to z úst. Děvčátko, před mým odjezdem mi řekl prof. Syllaba věci, které jsou ranou pro mne i pro Tebe. Prosím Tě proboha, nežádej nikdy na mně, abych Ti je opakoval, neboť to příšerně bolí; jsou to jisté prašpatné nervové (jen nervové, ujišťuji Tě) stavy, za které nikdo nemůže; víš, taková divná forma neurastenie, takové zlé fobie, – ale já jsem si umínil, že Ti to nikdy líčit nebudu, protože jsi tak hrozně citlivý člověk. Myslím, že musím něco trpět za svou maminku; je to dědictví. Syllaba mne těšil, že snad právě tato duševní křehkost (prosím, říkejme tomu jen tak) mi dává dar tvořit, – budiž; já bych si jen horoucně přál, aby pro mou duševní nedostatečnost netrpěl jiný. A nyní, mé (...)

(......)