Karel Čapek

KORESPONDENCE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(1025) Topoľčianky [první polovina září 1927]

Drahá Olino,

to jediné, co v tuhle chvíli dovedu napsat, to jediné, co smím napsat a nač jediné mám sám před sebou právo, je mé úpěnlivé přání, abys byla šťastna. Ani smrt by mne nepřinutila říci “sbohem”, ale místo toho Ti říkám a Tě zapřísahám, abys byla šťastna. Nešťastný člověče, Ty máš tak zoufalé nadání trpět, že nedovedu za sebe ani za Tebe vymyslet nic než tu jedinou modlitbu, abys byla šťastna. Olgo, dnes ráno jsem dostal Tvé psaní; ani nemohu říci, že to bolelo, – věděl jsem příliš mnoho nevyslovených věcí předem, a tak to na mne padlo, jako bych to byl už někdy dříve zažil, – já jsem utekl do deště do parku a tam jsem se za Tebe modlil. Teprve pak jsem se dovedl mučit a začal jsem se sebou účtovat. Až budeš číst tohle psaní, uběhne noc a den; za tu dobu složím si účty ze všeho, čím jsem vinen, i z toho, zač vědomě nemohu; přijmu všechnu bolest, která mne ještě čeká, a vezmu na sebe co nejvíc lidského trápení, abych zaplatil svůj účet. Já už nechci být šťasten, jenom smířen. Olinko, nemám hořkého slova, které bych Ti řekl. Chtěl bych Tě prosit za odpuštění, ale odpuštění není tak lehké, jak Ty jsi ochotna je dát. Bojím se Tě hrozně; bojím se, že i v těchhle řádcích najdeš něco, čím budeš chtít trpět a nad čím budeš chtít plakat. Prosím Tě tedy, Olino, prosím Tě na kolenou, abys mi už nepřitížila tím, že by sis z kteréhokoliv mého slova nebo skutku vzala příčinu k bolesti. Prosím Tě nejsnažněji, abys aspoň tentokrát věřila, že bych zoufale rád napsal nebo učinil, co by Ti nezpůsobilo nejmenší bolest. Už bych neunesl žádnou z Tvých bolestí; nikdy jsi neviděla, že jsem je nesl tíže než cokoliv, čím jsem se trápil sám. Jediné sladké, co jsem nyní schopen říci sám sobě, je to, co si říkám běhaje po parku: abys byla šťastna, abys byla šťastna, abys byla šťastna. Nevíš, jaká je v těch slovech útěcha.

Olinko, (...)

(......)