Karel Čapek

KORESPONDENCE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(749) [Listopad 1920]

Odpusťte, Olgo, je to slabost, že Vám zase píšu; jste mi dlužna tolik odpovědí atd., že je mi hanba před sebou i před Vámi, že nemám trpělivosti vyčkat, až najdete volnou chvilku nebo dobrou vůli napsat mi pár slov nebo mne zavolat. Ale psát je dnes jediný prostředek, abych mohl k Vám mluvit; i když je to bez odpovědi, mluvím a mohu unést aspoň jednu těžkou hodinku; až dopíšu, bude mi tím hůře.

Tak tedy, měl jsem to potěšení vidět Vás v pátek a menší potěšení čekat v sobotu na Smíchovském nádraží! Ubohá kytička fialek, kterou jsem tehdy položil na koleje tramvaje, aby po ní nic nezbylo! A pak ještě čtyři dny; čtyři dny mně mrzla duše v přetopeném pokoji. A dnes v noci se mi o Vás zdálo; byl to tak krásný sen, že Vám jej nemohu a nesmím povědít. A v poledne jsem Vás viděl; podala jste mně jakousi maličkou cizí ruku, a byla jste vůbec jakoby cizí; stěží jsem Vás poznal, připadlo mně, že jste ztloustla či co, a že už snad vůbec nejste, že místo Vás přišla jakási jiná holčička, která o ničem neví. Teď odpoledne jsem se vrátil od prof. Syllaby; chtěl jsem lék proti nespavosti, tahal se se mnou půl hodiny a pak řekl: Tady není žádná tělesná příčina k nespavosti, vás trápí něco těžkého; v tom já vám nemohu pomoci. – Ano, v tom on mi ovšem nemůže pomoci. Ani já si nemohu pomoci; důkaz toho je, že proti lepšímu přesvědčení píšu zbytečný dopis a dívám se, jak se šeří. Zase jeden den pryč; když jsem jej včera čekal, myslel jsem, že mi třeba něco přinese.

Holčičko, která se mnou jednáte, jako jste zvyklá s jinými, víte, co bych strašně chtěl? Abyste byla jen nějakou písařkou nebo děvčetem z obchodu; holčičkou, která denně v tutéž hodinu běží do své šedivé práce a v poledne domů a po obědě zas a večer zas; abych denně mohl čekat někde za rohem a chytit si Vás a mít Vás chvilku pro sebe, a potěšit Vás a potěšit sebe sama. Měla byste chladné ručičky, které by mne dojímaly; neměla byste nač myslet než na svého denního frajera a na sváteční neděli; potřebovala byste mne tak jako svého zrcadélka, jako svých nitěných rukavic, jako své postýlky.

Ale Vy jste herečka a myslíte na umění. Na velké umění. Ach, chcete-li být velkou umělkyní, musíte podstoupit ta muka a být velkým člověkem. Ptáčku, ptáčku, to není nikterak veselá věc. To neznamená mračit se a být tragický. Znamená to mnoho obětovat životu; velkodušně dávat, a dávat to nejlepší; bez konce dávat životu svůj život a po ničem tak netoužit jako po oběti. Ptáčku, tvé čimčará je tak krásné; proč chceš být člověkem? Je to nesnadná věc; zavazuje k tomu, dávat svou krev a svou duši, nebýt nekonečně volný, nebýt nádherně nezodpovědný, dychtivě pít ponížení, prahnout po tom, abys se docítil tíhy a trýzně a strašnosti života, který tě, ptáčku, dosud nechytil.

Nikdy jsem nebyl tak (...)

(......)