Karel Čapek

KORESPONDENCE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(755) Ve středu v 11 ráno [asi 24. listopadu 1920]

Čekal v pondělí, ovšem marně; nechal aspoň v divadle u nějakého dělníka veršíčky, které chtěl dát do ruky jí. V úterý čekal dopis nebo známku života; ovšem marně. Po obědě letěl do bytu, a ovšem jí nenašel; je prý na zkoušce; letěl do divadla, žádné zkoušky není. Nové čekání až do noci; nic. Ve středu ráno běžel do divadla; vůbec prý nezkouší; nechal tedy vizitku u pokladny. To je vše. Tři dny. Dvě noci beze spánku. Dva dny bez práce, kdy nemohl vzít péro do ruky. Jsou to snad maličkosti; na to se nekouká. A nyní závěr těch maličkostí: Ano, je možno jednou zas nepřijít. Mohou být různé velikánské příčiny: švadlena, něčí návštěva, cokoliv. Ale není možno nenajít během tří dnů pět minut, aby se napsalo několik slov a hodilo na poštu. Několik slov a jeden člověk by měl ušetřeny strašné dny a noci. To už není nedbalost, to je výsměch. Budiž to kdokoliv, je to přece jen člověk s velikými slabostmi a nešťastnou citlivostí. Povážíme-li, že by stačilo pět minut na maličký dopis, a bylo by aspoň jasno, byl by aspoň konec nejistoty. Víte, nejstrašnější na celé věci je, že se nenašlo těch pět minut.

Nyní tedy ten člověk sedí a pokouší se hledět do očí myšlence, že je vše ztraceno. Je patrně mladší, než je psáno v matrice, a pitomější, než si kdo na světě myslí; bylo by mu nejmilejší umřít. Vyjde-li z tohoto pekla, nebude už takový, jaký byl. Nikdo se nedívá bez následků do očí myšlence, že je vše ztraceno. Nic už nebude, jako bylo; už nebude takových radostí, takového dětinství, takového očarování. Věci budou se tyčit naze, příkře a s krutou vážností. Něčemu je nadobro konec; bohužel, běda, jenom lásce ne. To je to nejhorší, že to strašné bláznovství jen roste, nesmírně roste s pocitem ztráty. Nechat toho! Nebýt, proboha, směšný! Nevnucovat se! Za nic na světě nežádat soucitu! Žádat jen jediné, jen jediné své právo: aby bylo jasno, aby se řekla nebo napsala jasná slova! To jediné (...)

(......)