Karel Čapek

MENŠÍ PRÓZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

HAMLET, PRINC DÁNSKÝ
Referát parlamentního zpravodaje

Včera za neobvyklého zájmu a před hustě obsazenými lavicemi přišla na pořad jednání Shakespearova hra Hamlet. Za generálního řečníka této tragédie se ovšem se svou známou mnohomluvností přihlásil princ Hamlet, ale veškerý zájem se soustředil v očekávání, že do debaty zasáhne Polonius, stejně významný dánský státník, jako strhující řečník. Vskutku jeho projevy nabyla včerejší hra mimořádného významu a byla vyslechnuta s nebývalou pozorností. Krátký obsah celé hry následuje.

Po zahajovacích formalitách s duchem promluvil jako první řečník dánský král; po něm se přihlásil k slovu Hamlet svým známým nevěcným povídáním, načež vystoupil Polonius a za hlubokého ticha pronesl řeč oslňující bystrými postřehy i širokým rozhledem. Z jeho vývodů vyjímáme:

 “Ještě jsi tady, Laerte? Honem na loď, na loď!
 Jak krásný vítr nám sed do plachet,
 a ty tu civíš. Počkej, zde si vem
 mé požehnání a pár poučení
 na cestu světem: Nemluv, co si myslíš,
 a nedělej, cos dobře nezvážil!
 Jenom si nedej tisknout dlaň kdekým,
 co se jen vylíhl a zchmejřil. Pak, chraň se
 začínat spory; ale jsi-li v nich,
 pak jednej, ať se druhý chrání tebe.
 Jinak si choď, jak na to budeš mít,
 ovšemže s mírou: pěkně, nevýstředně.
 Nevypůjčuj si ani nepůjčuj.
 Buď zdráv a vzkvétej pod mým požehnáním.”
 Nato obrácen k Ofelii pronesl skvělou řeč, ze které uvádíme:
 “Copak, Ofelie? Copak ti to říkal?
 Pravda! Právě vhod!
 Povídá se, že se prý velmi často
 teď s tebou scházívá.
 A ty těm citům, hloupé dítě, věříš?
 Tedy zkrátka:
 já prostě nechci, aby ode dneška
 kdokoli mluvil, že své chvíle trávíš
 jen rozhovory s princem Hamletem.
 To je můj rozkaz: teď si jdi!”
 

V dalším průběhu jednání se pokusil princ Hamlet oslabit mohutný dojem řeči Poloniovy svým nejapným a zmateným klábosením; neměl úspěchu on ani jeho druhové, ba i vystoupení ducha jeho otce, vypočítané na zevní efekt, nezmate zajisté naši uvědomělou veřejnost. Po tomto nechutném výstupu ujal se slova opět Polonius, aby v rozpravě s Reynaldem pronesl pozoruhodné náměty o občanské výchově mladých mužů:

 “Tak, Reynalde:
 tady máš pro něj peníze a dopis.
 A Reynalde, bylo by velmi moudré,
 než k němu zajdeš, trochu vyzvědět,
 jak se tam chová.
 Víš, jen tak bujné, všední kousky, no,
 ty už jsou známy jako společníci
 svobody mládí.
 Hraní a klení, pitky, rvačky,
 hádky i kurvičky – to taky konečně.
 A podle těchto návrhů a rad
 si veď i ty!
 A jinak mu přej volnost.”
 Obraceje se k Ofelii pokračoval:
 “Copak, Ofelie, co se děje?
 A čímpak, proboha?
 On zšílel z lásky k tobě.
 Co povídal?
 Pojď se mnou, dítě: vyhledáme krále.
 To není láska, to je blouznění.
 Pojď, půjdem ke králi.”
 

K následující rozpravě, které se účastnil i král a královna, přihlásil se Polonius bystrým postřehem:

 “Poslové z Norska, Výsosti,
 se šťastně vrátili.”
 

Poté došlo k vrcholné události večera, kdy Polonius pevnou rukou strhl roušku z podivného jednání prince Hamleta. Mužně a (...)

(......)