Karel Čapek

MENŠÍ PRÓZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DESET CENTAVOS Podpovídka

Kdepak, to nebylo u nás; u nás přece žádné noviny tak nepíší a taky veřejné mínění, lid, ulice, nebo jak se tomu říká, neobrací u nás tak snadno na čtyráku. To bylo v Lisaboně při jednom z tamních politických převratů; padl jeden režim a vlády se chopil jiný, jak se konečně přihází také v jiných zemích. Senhor Manoel Varga se o to příliš nestaral, protože politika nebyla jeho pole; jenom se mírně mrzel a vzdychal nad neklidem, který se zase zmocňuje lidských myslí a odvrací je od věcí podle jeho mínění užitečnějších i ušlechtilejších. Don Manoel totiž miloval klid a svou práci; byl předsedou Spolku pro lidové vzdělání a věřil skálopevně, že osvěta otvírá národu brány k blahobytu a svobodě, že v práci a vědění je naše spasení a podobně. Toho rána právě vyřizoval korespondenci týkající se populárně hvězdářského kursu v Monsarás a přednášky o hygieně kojenců v městečku Monra, když se jeho hospodyně vrátila z nákupů koulejíc očima a nápadně zrudlá.

“Tak tady to máte, pane,” prohlásila a hodila na stůl pomačkaný večerník. “A já jdu odtud pryč, pane! Já jsem slušná ženská, a na takovém místě sloužit nebudu!”

“Copak, copak,” podivil se pan Varga a vyhlédl přes brejle na ty noviny. Na okamžik ustrnul; hned na první straně objevil tučný titul: “Ruce pryč, senhor Manoel Varga!!!” Senhor Varga nevěřil svým očím. “Kde jste to vzala, ženská?” vyhrkl.

Prý u řezníka. Řezník jí to ukazoval a všichni lidé prý o tom mluví. A všichni říkají, že se to tak nemůže nechat a že takový bídný zrádce a pes, jako je don Varga, nesmí dál bydlet v jejich ulici.

“Kteří všichni?” ptal se nechápavě pan Varga.

Všichni prý: paničky, služky, řezník i pekař – “A já tu nebudu,” zavyla vzteklým pláčem. “Však to sem lidé přijdou vypálit – a pravdu mají! Tady to stojí v novinách, co kdo dělá a co za tím je… To má člověk za to, že někomu věrně slouží!”

“Prosím vás, nechte mě teď,” řekl don Manoel sklíčeně. “A chcete-li jít, já vás nebudu zdržovat.”

Teď teprve si mohl přečíst, co v těch novinách stálo. “Ruce pryč, senhor Manoel Varga!” Třeba to je jiný Varga, napadlo ho na chvilku úlevně a četl dál. Ne, bylo to přece jen o něm. “Lid už zúčtuje s vaší ,lidovýchovnou‘ činností, pane Vargo, jíž jste po léta otravoval duši našeho národa! Lid nestojí o vaši prohnilou, cizáckou vzdělanost, která v něm rozsévá jenom mravní zkázu, slabošství a vnitřní rozvrat; a nepřipustí, abyste ještě dále pod záminkou užitečných vědomostí šířil své podvratné názory mezi mládeží a prostým lidem –”

Pan Manoel Varga upustil noviny a zesmutněl. Jaksi nemohl pochopit, co podvratného je na populární astronomii nebo hygieně kojenců, a ani se o to nepokoušel. Prostě věřil ve vzdělanost a měl rád lid; to bylo to celé. Tolik lidí chodilo na ty přednášky, a tady teď píšou, že lid o ně nestojí a že je s odporem odmítá. Pan Varga potřásl hlavou a snažil se číst dál. “Nezakročí-li úřady proti vašemu řádění, udělá si náš probuzený lid pořádek sám; a potom se střezte, pane (...)

(......)