Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1913

PROF. JOSEF NOVÁK: O KRÁSE

Při chudobě české odborné literatury estetické nelze přehlédnouti ani tak skrovný spisek, jako je brožurka prof. Nováka, v níž na 24 stranách stavěn jest jakýs takýs systém estetiky na hubeném základě pozitivistickém. Vytýčiv definici: Estetika je nauka o kráse, hledí autor nejprve zmásti pojem krásy; zdá se, že krásným je mu všechno, co je jakkoliv příjemné; s estetickým citem ztotožňuje klidně a nerozdílně cit lásky, různé emoce, jako vzpomínku na zemřelé a touhu po domovině, city přírodní, ba i fyzické slasti, jaké pociťujeme, “zasedneme-li například po důkladné procházce zimní krajinou večer ve vytopeném pokoji, nebo když obleknem (sic!) šat po studené koupeli”; nebo “když po nemoci nesmíme ještě konat nic vážnějšího z ohledu na zdraví, jak si všeho kolem sebe vážíme a jak blahý cit zaplavuje srdce”. Tyto city, jistě příjemné a prospěšné, ale ne zrovna estetické, vypadají jako zkarikování básnického senzualismu M. Guyaua, jenž je autorovi na mnoha místech autoritou. V širší souvislosti je to důsledek onoho víceméně učeného a bez konce opakovaného ztotožnění citu estetického s citem libosti: to proslulé slovo libost, jímž odborná estetika vždy jen nivelizovala oblast umění, kterou měla proniknout! Tento neblahý pojem estetické libosti přešel z interní filozofie do publika a sankcionoval jeho zálibu pro snadné radosti, pro umění zálibné a pohodlné, hladce vyhovující jeho konzumu příjemnosti. Počínajíc od Kanta přes herbartovce až po dnešek byla soustavně tato “libost” stavěna jako kritérium umění; hlas veřejnosti i obecenstvo samo počali hodnotiti umění podle míry příjemnosti a pohodlné libosti, jež se jim nabízela. Jako Boileau dal svému století “raison” a “vérité” jako zákon a kritérium umění, tak stala se zákonem a měrou krásy minulého i tohoto věku pouhá libost; odtud “líbivé” umění, jež tak hluboce porušilo vkus i produktivnost našeho věku. Nadarmo odborná estetika sama stavěla hráze této subjektivnosti umělými pojmovými distinkcemi mezi krásným a příjemným, mezi libostí estetickou a neestetickou; to podstatné, co dala živému světu, je filozofické potvrzení, jež udělila vládě libosti nad uměním.

Pan Novák, jak řečeno, pokládá všechno příjemné, i lásku a teplo, za stavy estetické. Estetické city jsou pro něj rozruchy provázené neurčitými, zmatenými představami (= repraesentationes confusae: Baumgarten r. 1750!), jež svou neurčitostí dokazují, že nejde tu o vážný, jasných představ potřebující akt sebezáchovy (srv. Spencerova teorie hry). Ale právě v tom, že nejsou to city sebezáchovy, že jsou to jen “drobná a mírná napětí”, leží jejich teleologický, biotický význam; jsou to krátce napětí našemu organismu přiměřená (str. 15). Estetický cit vzniká, “zastihuje-li naši mysl ve stavu klidu roj přiměřených nám (...)

(......)