Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

SOUČASNÍCI MODERNÍHO UMĚNÍ

Ve veřejném průběhu má moderní umění své straníky a své odpůrce; těchto je ovšem majorita, ale jejich situace není výhodná. Především je správno odečísti od nich veliký počet těch, kteří vůbec nepatří před obrazy, a přece půjčují své hrubé hlasy takzvané veřejné kritice. Pak zůstanou jen opravdoví a vážní odpůrci, jichž odpor živen je láskou k umění, totiž k umění jinému, než je moderní. Bezpochyby milují staré umění, květ minulých kultur: květ, který lze uměle napodobit, ale který by nemohl sám růsti z moderní půdy, a jejž tedy nemůžeme znovu chtít. Jistě také milují generaci impresionistickou, ale nemohou zavírat oči před tím, že je v ní něco nezadržitelného: již dlouhou řadu let neobjevil se v Evropě nový impresionista vskutku originální a životní, takže k dobrému starému kmeni impresionismu připojili se jen následovníci a opakovatelé toho, co bylo už realizováno s nesrovnatelně větší původností a novostí. Dále odpůrci moderního umění staví se s pochvalou vůči řadě nevývojových, klasicizujících umělců, kteří dopracovali se jisté samostatnosti, byť na základě eklektickém, jisté dobré práce a setrvávají v ní, ale neukazují cestu, nemajíce kam vésti než k svému vlastnímu dílu. Dále je tu pro ně gros tradicionalistů, napodobitelů velkých umění, opatrných a hladkých umělců bez charakteristiky, dobrých technikářů beze směru a obratných eklektiků. Tedy podstatná nevýhoda nepřátel nového umění je ta, že nemohou na své straně zaznamenati hnutí opravdu plodné, zaručující intenzívní vývoj; umění, jež zastávají, je pouhou hromadou osobností a tradicí, nikoliv úkazem růstu, vývoje a životního proudu.

Více než rozhořčených odpůrců a než upřímných straníků mladého umění je těch, kteří chovají se k novému vývoji uměleckému indiferentně. Jsou to opatrní lidé, kteří váznou mezi pro a kontra, nechtějíce se exponovati v tom ani v onom směru, bojíce se stejně zpátečnictví, jako ukvapenosti a mýlky jak v kladu, tak v záporu; jsou to ti, kteří necítí dosti jasně a živě, aby pocítili povahu moderního umění, a ti, kteří nechtějí se namáhati, aby do něj vnikli s čilým úsilím duše. Toužili by po nějakém novém umění, ale po takovém, které by se pohodlně a bez drsnosti podvolilo jejich matnému cítění, jejich konfekční kritice a divné směsi zvyku, blazeovanosti a idealismu, jež je jejich poměrem k umění. – Srovnali by se s každým novým uměním, jen kdyby mělo vlastnosti starého umění, vlastnosti ostatně nijak nemilované, nýbrž jen hladce a bez nejistoty přijatelné. Podivnost a nečitelnost moderního umění je odraďuje; nenamáhajíce se, aby se k tomuto umění sami dostali, čekají, až jim bude vnuceno už navyklé a hotové, zbavené tajemství vzniku, potvrzené obecným souhlasem a veřejným připuštěním; dar moderního umění přijmou teprve jednak z rukou epigonů, jednak z rukou veřejného úsudku.

Zaujmouti tuto atitudu indiference a vyčkávání znamená zbaviti se největší radosti, kterou může moderní umění poskytnout. – Čteme-li memoáry (...)

(......)