Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DR. JAROSLAV HRUBAN: ÚVOD DO ESTETIKY

Autor chce, jak praví, podati náčrt veškerého estetického života. Ten ráz jeho práce skutečně má: jde spíše do šířky než k základům a tím ušetřuje sobě i čtenáři nejtěžší svízele moderní estetiky. Zároveň si autor klade za úkol položiti obecné základy, na nichž lze budovati každému vlastní, individuální život estetický. Neboť estetické hodnocení je subjektivní, podmíněné individuálně a kolektivně. Proto estetika by měla budovati pro každého jednotlivce jeho osobní estetiku; prakticky dosahuje toho tím, že svědomitě přihlíží i k nejnepatrnějším projevům estetického života. (Autor nepraví, míní-li individuální estetikou studium jednotlivce nebo vykonávání výchovného vlivu estetického na jednotlivce. Psychologické položky autorovy jsou zcela povšechné, nikterak ne individuálně čili diferenciálně psychologické.)

Vedle subjektivních (proměnlivých) hodnot estetických jsou objektivní (konstantní) hodnoty. Objektivní hodnoty jsou ty, jež působí bezprostředně, bez ohledu na subjektivní stav naší mysli v okamžiku vnímání, estetickou zálibu, subjektivní pak ony, jež jsou podmíněny složitým procesem psychickým v nás. Objektivní hodnoty jsou například eurytmie, souměrnost, kontrast, stupňování, harmonie. (Složitost nebo jednoduchost psychických procesů jsou však tak relativní určení, že jich sotva lze užíti za kritérium subjektivnosti nebo objektivnosti.) – Vůči moderní estetice zaujímá autor stanovisko eklektické; bez další kritiky přijímá teorii vcítění, kontemplace, iluze atd. a snaží se nenaraziti na zásadní rozpory mezi těmito názory.

Skokem přechází autor od obecné úvahy o estetických hodnotách k problému výrazu, tedy k jedné z otázek studia uměleckého tvoření. Jeho mínění je patrně zhuštěno ve větách: “Rozumíme uměleckým výrazem v užším smyslu všechny formy umělecké, které se vytvářejí na základě analogie se smyslově postřehnutými projevy života, popřípadě ty, které podávají svými prostředky duševní život umělecky fixovanými dojmy smyslovými, v něž obměňuje onen život normální apercepci.” “Dojmy zevnější přecházejí ve formy umělecké teprve tehdy, když se profiltrovaly osobností nanejvýš sympaticky rozechvělou vůči zmíněným jevům, osobností, která je jakýmsi mikrokosmem zbudovaným na těchže energiích jako zjevy, jichž se umělecky zmocňuje.” Takovéto mnohomluvné a přitom neurčité definice jsou typické pro autorovo myšlení i pro jeho sloh.

Dalším skokem chápe se autor otázky vědeckých prvků v dojmu estetickém: tedy zcela speciální otázky z okruhu studia estetického dojmu. Výsledek je, “že teoretické (vědecké) hodnoty, ač samy nejsou pro nás vlastními hodnotami estetickými, nelze dnes šmahem vylučovati z dojmů estetických”. V nynější době vědeckého pozitivismu lze přijmouti možnost vývoje umění směrem k intenzívnějšímu pojetí životní reality. – Toto vědění, znalost historie, zkoumání o účelu umění, o umělci atd., to vše způsobilo, že okolo uměleckých děl vytvořil se tlum asociačních představ, jež (...)

(......)