Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDNOTA UMĚLCŮ VÝTVARNÝCH

Myslím si někdy: velmi příjemný prožitek z výstav musí míti divák, který se dovede zastaviti před obrazem v panenském údivu jako turista, jenž vidí něco poprvé; který se zaraduje z pouhého faktu, že vidí na obraze strom nebo chaloupku, ženský akt či Nové Město nad Metují, a tak projde pln zájmu výstavou jako veselou sbírkou věcí a pohledů. Tato nevinnost však dlouho netrvá; po dvacáté nebo třicáté výstavě, kterou jste navštívili, už ochabuje vaše radost z viděných věcí; tu chcete již viděti malbu, obraz, koncepci, techniku, individuální rozmanitost. Ale běda, prodělali-li jste již kus světa a v něm na sto výstav; jak mnoho individuálního se vám nyní vytratilo, jak málo váhy má pro vás bohatství předmětů, technik, osobních zajímavostí a zvláštních koncepcí! Tu nehledáte už na výstavách radost z viděných věcí ani radost z obrazů samotných, nýbrž radost z umění, požitek hluboký a řídký.

Chtěl bych tedy býti takovým turistou výstav, procházeje se třeba posmrtnou kolekcí nedávno zesnulého malíře O. Fialy. Věru bych se potom potěšil jeho českými, intimními krajinami, které zčásti poznávám, ve kterých jsem někdy žil; krajinami naivně oslavenými jasnou, veselou barvou, která jen živě koloruje a zpestřuje pitoreskní kresbu, cele věnovanou malebnému detailu a romantickému pohledu na skály a zámky, na stará města a staré stromy. Jak bych se nepotěšil, neboť v ustavičné pohodě Fialových krajin se nepotkám s ničím, co by nebylo vděčnou partií. Žádná roční změna, mlha ani déšť, mraky ani šero nezastírají zde pohledovou jednoduchost oku, které si nežádá více než nalézti svůj malebný motiv. – A jinde prodíral bych se suchým houštím věcných podrobností na krajinách Trskových; bylo by mi, jako bych leže na zemi se ponořoval očima do zprahlé travní spleti, nepřehledné, ale ukrutně plné. Po holé a prosté objektivnosti Fialově bych našel něco jiného, ale ještě blízkého v krajinách Cíny Jelínka, kde již trochu nálady a proměnlivého přírodního dění se rozlévá vděčným motivem, a docela už v krajinách Oty Bubeníčka, a zejména F. Holana, kde nálada a nikoliv přírodní motiv je vlastním předmětem obrazu; kde malíř nemíní podati jen stromy a pole, nýbrž večer, tání, březen, rašení. Méně uspokojen stál bych před krajinnými výseky Konst. Stuchlíka, neladnými, příkře osvětlenými a jakoby hrubými. Jako takovýto turista stál bych bezradně před krajinami A. A. Zahela; neboť zde vskutku se mi nenabízí kukátko světa, nýbrž něco více, něco tajemnějšího a silnějšího, zápas malíře o novou, vnitrnou harmonii, o subjektivní přetlumočení světa; zápas ne vždy šťastný, ale vskutku původní. Zato bych zděšen prchl před erotickými obrazy J. T. Blažka, a nejen z prudérie; a rychle zachránil bych se k batikovým šálám a poduškám (...)

(......)