Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1. VÝSTAVA SDRUŽENÍ ČESKÝCH UMĚLCŮ GRAFIKŮ HOLLAR

V úvodním slově ke katalogu první výstavy Hollara padlo slovo “grafická kultura”. Není zvykem říkati “malířská kultura” ani “sochařská kultura”: snad proto, že slovo “kultura” nám v tomto spojení znamená jednak zvláštní specializaci práce, technickou odbornost a dokonalost, jednak – na straně obecenstva – specializaci zájmu a sběratelské zaujetí pro určitý obor umění. Jisto je, že takovou specializací vzniká “grafická kultura” stejně jako “kultura knižní”; materiál a technika hrají tu nepoměrně větší roli pro umělce i sběratele než například v malířství a nezřídka i kritik mluví s odborným nadšením o “rydle” a “jehle”, o technice a plotně, zapomínaje, že snižuje grafické umění, klade-li na ně měřítka jiná než obrazová.

Na přítomné výstavě Hollara lze si tuto otázku techniky ilustrovati protivou dřevorytů Bílkových a třeba Švabinského. Bílek ryteckou techniku v plném slova smyslu překonává; přeměňuje ji zcela ve světelný systém, v prostorné linutí chvějivých paprsků, v nichž zaniká hmota, její modelace i obrys, a zůstává jenom světelné, čistě obrazové zjevení. Zde věru nemyslíme na techniku, jež umělce váže a omezuje; prostředky jihnou v rukou rytcových a povolují bez mezí výrazu, který jim ukládá. Proti tomu Švabinský, chápe-li se dřevorytu, chápe se ho jako “pokorný dělník”, jak sám se na jednom listě nazývá: pokorný k dřevu a k jeho odbornému zpracování. Jeho rydlo jde po objektivní modelaci tak jako na starých dřevorytech; modeluje čárou, a nikoliv světlem, jeho rytba vyjadřuje tvrdost a solidnost dřeva, jeho dílo je uznáním a zároveň splněním mezí, jež klade technika. Daleko volněji vede si Švabinský ovšem v leptu; zde zůstává nejimpresionističtější a v tomto smyslu i nejmalířštější z našich grafiků. V drobných listech omezuje se na světelný záznam krajiny, na lehké zachycení volného, proudivého světla. Po té stránce je mu blízek A. J. Alex (Adolf Jelínek), třebaže místo krajinné intimnosti Švabinského miluje pohnutou, rozložitou kompozici tak trochu na způsob “stozlatového listu” (...)

(......)