Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

OTAKARA THEERA FAETHÓN

Za maličko bude tomu rok, co Theer dokonal. Ve chvíli jeho smrti připadlo mnohému, že on sám byl ten Faethón, jehož smrtelný let k nebesům zbásnil posledně. Ten dojem zůstává i dnes. Měl bych psáti o díle básníka; avšak nutkavě vrací se mi na mysl jeho osobnost a mluví ke mně zjevem Faethontovým i kontrastem k němu. Ano, kontrastem: tu ten rozkročený, plavý antický hrdina, potřásající hřívou ve vzdoru trochu rozmarném a jásavém; ten kvetoucí, divý junák podobný pochodni, cele se vypovídající, plamenně jasný i ve svém odboji a na druhé straně sám básník: tvář zatrpklá, zarytá, umíněná; suchá, střídmá postava, polo voják, polo asketa, nerozptýlený, vnitrný, sebezžírající, do sebe sevřený. Tu v něm plně nacházím tutéž ryzost, palčivost i důtklivost, z níž je utkána báseň o Faethontovi; ale nacházím ji v něm jako protiklad – ve Faethontovi stvořil Theer svůj protikladný obraz.

Nic méně, nic méně nechtěl Faethón než svrhnouti Dia z trůnu. Proč to chtěl? Jen jaksi povšechně mluví o osvobození; tento hrdina se nezaměstnává příliš osudem člověčenstva, a sklání-li se před Prométheem a Týfónem, ukovanými v mukách, je to jakési záhy zapomenuté dobrodružství cesty. Ale vznésti se! urvati blesky Jupiterovy! rozraziti bránu nebes! tak letí Faethón “jako šíp”, nemaje před očima než velikost činu. “Kout lidstvo měď jsem naučil, v tůň první spustil jsem lodi… první koně jsem zapřáhl v jho,” – to volá Prométheus; ale Faethón sám volá: “Konec, konec tvé pýše, Kronovče!… Stejný bohům i lidem úděl připadne. K života stolu zasednou stejnému.” “Budete jako bohové,” mluvil ďábel. Býti roveň bohu, praví metafyzika Theerova. Nebo konečně: státi se bohem. A tu vidím znovu tu suchou, přísnou, soustředěnou tvář člověkovu.

 … Jako na podzim, severní když vítr se zdvihne,
 za listem k zemi sprchává list,
 stejně z člověka,
 zemře-li, sprchnou
 dobré – nedobré
 skutky. Vůle jen zbývá.
 

Vůle jen zbývá. Vůle je etika (...)

(......)