Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JUBILEJNÍ VÝSTAVA ARTĚLU

Touto výstavou podává umělecká družina Artěl přehled své desítileté činnosti, – v níž čtyři leta byla ochromena válkou. Toto ztracené čtyřletí cítíte zde všude; nebylo výrobních sil, nebylo materiálu, a tak vcelku se jen paběrkovalo v drobném, ve špercích a krabičkách. Skutečné bytové umění bylo zastaveno úplně. Zato v drobném, ozdobném umění došlo se až k jistému manýrismu; je v něm trochu hravé bizarnosti, trochu preciznosti – každý ten maličký kousek je okázale řešen, na každý se plýtvá jinou a jinou invencí; hledí se spíše na zvláštnost, na kuriozitu než na praktickou potřebu. Výsledek je, že z výrobků Artělu můžete si sestaviti sbírku (pravdaže pěknou a zajímavou), ale nikoliv byt, praktické prostředí života. Z hlediska amatéra můžete býti okouzlen těmi jedinečnými předměty, které existují v jediném exempláři, které umělec vyrobil jen jedenkrát; dřevěnými hračkami, které kousek ke kousku přijdou na dvacet korun, originálními krabičkami nebo sklenicemi vůbec neprodejnými. Z hlediska čistě uměleckého dojdete tu a tam uspokojení nejplnějšího; jednotlivé kusy arch. Hofmana a Janáka, závěsy sl. Teinitzerové, šperky Kyselovy a jiné a jiné mohly by se měřiti s nejvzácnějším průmyslovým uměním jiných národů. Ale je tu jiné hledisko, a nebudiž mi počítáno ve zlé, že je uplatňuji ve chvíli, kdy umělci Artělu ze všech jiných hledisk zasluhují blahopřání nejvřelejšího. Jde tu konečně o věc důležitou, která se může uskutečnit v Artělu, a ne-li, která se uskuteční jinde.

Projděte kterýmkoliv bytem, od bytu dělníka po byt nejblahobytnější: skoro vše – nábytek hotově koupený, koberce, stóry, sklenice, hračky, hodiny, keramika i vše, co se blýská kovem nebo porcelánem, je výrobek cizí, většinou německý; za druhé stejně zdrcující většinou výrobek nevkusný; a za třetí brak technicky i materiálem. V každém oboru průmyslu vrhalo Německo a německé Rakousko do světa ohromnou konkurenci svého laciného, méněcenného braku. I u nás se závodilo ne-li už lácí, tedy aspoň méněcenností. Nyní musíme se v každém ohledu postavit na vlastní nohy, a to ne snad z důvodu národní hrdosti, nýbrž pro hospodářské zabezpečení národa. Neprodukujeme dosti surovin, abychom žili jenom z nich. Budeme nuceni žít z průmyslového zpracování domácích surovin a cizích polotovarů. Naše poklady nejsou pod zemí ani na zemi, nýbrž v našich rukou, v naší práci, v dokonalosti a schopnosti našich řemeslných výkonů.

Tu tedy je první nesmírně důležitá nutnost, abychom už v době nejkratší byli s to krýti své potřeby doma, a druhá nemenší nutnost, abychom dosáhli konkurence schopných výrobků pro vývoz na východ. A tu na umělecký průmysl padá váha nezměřitelně veliká, – rozumíme-li uměleckým průmyslem vše, co od hrnéčku po ubrusy, od koberce po lampy, od šperku po (...)

(......)