Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

29. (ČLENSKÁ) VÝSTAVA MÁNESA

Jako loňská členská výstava Mánesa, tak i letošní vážně otřásá ustáleným již úsudkem o Mánesu. Změna v zásadě velmi probabilní, připuštění mladších umělců, trhá dnes ucelenou náladu dřívějších členských výstav, pokud byl Mánes uzavřeným sdružením, vázaným jistou solidaritou cíle, pokud byl vybranou falangou mužů dosáhnuvších uměleckého plnoletí a nikdy neznamenajících nezávazná a odbočná stanoviska. Dnes však s přistoupením mladých, při veškeré jejich slibnosti a zajímavosti, dostavuje se do výstavy jakási nervozita, nevyjasněná a neklidná nálada, nedružné sousedění ne individuelních odlišností, ale elementárních protikladů vzájemně se skoro negujících. Takto tedy Mánes, přiřadiv se k vývoji, ztrácí na druhé straně prestiž etapy třeba již skoro uzavřené, jež však mohla býti ještě na dlouhou dobu klasická a reprezentační.

Tentokráte obeslali výstavu i členové dopisující, Rodin, Munch a Trübner, a vedle toho Dalmatinec Meštrović, mladý protežé Německa. Rodin vystavuje jedinou hlavu z Občanů calaiských, skvělou plastiku, jejíž sousedství může býti nebezpečno jmenovitě mladému Meštrovići, rozmazlujícímu svou nepochybnou genialitu marotami metznerismu a vídeňské secese, na níž konečně se dočkáváme barokních nectností: ne suverenity, nýbrž despotismu nad formou, nervózního dráždění formy až k hysterii, kterou postřehujeme již ve dvou bystách Meštrovićových a jež u sochy Vzpomínání (s krásnou hlavou) zachvacuje údy (ostatně nedobré) nepokojem složité pozice málo pasívní na enervovaný klid vzpomínání. Vedle Meštroviće dva apoplektičtí Kristové Bílkovi (předbíháme, neboť k plastice se ještě vrátíme) získávají svým posvátným neklidem, jenž tuhne v extatické zmrazenosti slavnostního vizionáře, a dvě Evy Štursovy jsou dvojnásob milé svým formálním klidem, až primitivním, těžkým klidem archeologických vykopávek a tahitských fetišů, svůdně maskujícím moderní tvář výtvarného dandysmu; konečně je to maska dobře sedící Evě, této dávné a nejprvnější ženě, ačkoliv bychom dávali přednost spíše hlavě hetéry, tak výborně charakterizované ve sveřepě cynické, oplzlé vizáži jedovaté běhny.

Z hostů vystavuje ještě Munch tři litografie, portréty, a Wilhelm Trübner dva oleje co nejlépe malované, ale krásy vyjádřitelné. Z řádných členů věnuje výstava po kóji Preislerovi, Nechlebovi a Nejedlému.

Preisler vystavuje řadu obrazů a skic opakujících jeho velmi chvalně známé motivy lyrického edenu s nejútlejšími půvaby panen, krásou mladických těl a přírodní féerií něžně rostoucí pro duchové idyly a nahou rajskost kouzelných mýtů. Avšak vedle těchto tak mnohokráte uznaných kompozicí jsou asi dvě čísla s novým a velmi krásným obsahem; edenská scéna roste na edenské prostředí, ideální kraj přerůstá lidskou stafáž, rozevírá se v širou krajinnou fantazii, prohlubuje se a sám o sobě ožívá životem samostatného světa a bájného exotického zámoří; kompoziční hranice dekorativní scény jsou překročeny a rozšiřují se šťastně v neohraničenost a (...)

(......)