Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

32. VÝSTAVA SPOLKU VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ MÁNES: ANTONÍN SLAVÍČEK

Posmrtná výstava Slavíčkova, jakožto resumé jeho tvorby, obsáhla jeho dílo tak dalece přehledně a rozlehle v době, že lze konstatovati, že v něm umřel nejlepší krajinář z družiny Mánesa a ze současného českého krajinářství vůbec, umělec, jenž dokonal, vyčerpav teprve část svých možností a nevyjádřiv ještě svého vrcholu, k němuž dospíval.

Nynější výstava jej ukazuje poprvé v celkovém vývoji již od školních počátků, od Mařáka, z něhož vycházel, ke krajinám tvrdě pojímaným a chladným. V nejširší linii jeho vývoj šel od intimního názoru na přírodu, zdviženého již v Okoři a vrcholícího v Kameničkách pod určitým vlivem worpswedských krajinářů, k etapě silně označené impresionismem, odkud je znám Slavíček nejlépe a nejurčitěji, a dále až k posledním datům, k obrazům z Dalmácie, kde se Slavíček zdá přecházeti k vyjadřování čistě barevnému, ačkoliv poslední závěry jsou ještě tak dalece nejisté, že nelze dosti spolehlivě předpokládati jeho definitivní směr.

Třebaže Slavíčkovy obrazy nejsou označeny letopočty, je možno všechny stanice, pokud jsou zastoupeny na této výstavě, sestaviti v tento časový sled: Okoř, Kameničky, Příkrákov, Hostišov, Kraskov, Střítež, Oldřichovec a Německá Rybná. Intimnost etapy okořské je provázena nejistotou a vágností ve výraze; příroda se rozplývá v neurčitosti a neuchopitelnosti, barvy jsou zaražené a nehmotné a veškerý traktament zůstává ještě nepřesný, kolísavý a měkký. Teprve v Kameničkách Slavíček rychleji vyspívá. Na rozdíl od svých zralých pláten pozdějších, kde hněte krajinu přímo z barvy, zde své prospekty velmi pečlivě kreslí, koloruje a modeluje a utužuje krajinný profil až k jisté tvrdosti forem, aniž by dosahoval v krajinách oné silné hmotné struktury, která ho vyznačuje později; jeho příroda zůstává ještě neživá a nehybná, tedy nefyzická, a traktace postrádá doposud vší spontánnosti. Po Kameničkách následuje jistá stagnace, během níž se však Slavíčkova technika všemožně uvolňuje a šíří; jmenovitě je zajímavo sledovati, jak se Slavíček postupně stále silněji zmocňuje terénů, oblohy a stromů; terény se důsledně stávají masívnějšími a těžšími, obloha se rozevírá a dostává živelný pohyb, vegetace oživuje a volně rozrůstá. Teprve snad po roce 1904 si Slavíček přisvojuje výhody impresionismu, kterými se mohl vyjádřiti nejdůrazněji a nejpohodlněji. Od této doby přestává kresliti a kolorovati a maluje přímo barevnými skvrnami, jež leží volně a pohyblivě nevytvářejíce tak plastické formy, jako spíše masy hmot, které mají určitou strukturu, specifickou váhu, živost, věčný pohyb, vlhkost nebo teplotu, veškery fyzické znaky hmotné přírody vnímané krajně naturálními smysly člověka čistě senzuelního, jakým Slavíček byl. Tím vším, tímto skládáním přírody z fyzických živlů, touto masívností, (...)

(......)