Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

EROTIKA V LITERATUŘE
Rozbor psychologický

Nedávný článek K. W. Goldschmidtův Erotik in der Literatur (v Das literarische Echo) upozorňuje na převahu erotických látek v literatuře a jmenovitě na výstřední pojímání látky v literatuře moderní. Co se týče tohoto posledního, předpokládejme, že volnější nebo poutanější erotický živel v literatuře není ničím jiným než zjevem svobodnější nebo tužší soudobé morálky, takže frivolnost stejně jako serafství je spíše zevní znak současných konvencí než vnitřním význakem literárního díla.

Při zběžném nazírání na erotický prvek v literatuře mohlo by se zdáti, že tento vniká do beletrie jako fyziologický projev autorův, z jeho pudových vztahů a z jeho osobní erotiky. Kdyby tomu tak bylo, museli bychom vždy nalézti poměr rovnosti mezi erotickou pohyblivostí života autorova a mezi intenzitou nebo extenzitou erotického živlu v jeho tvorbě. Spíše se však zdá, že zvýšený erotický život spisovatelů je zjevem podřadným, který vyplývá teprve podružně z jejich tvorby jednak jako setrvačný pohyb nitra, kteréžto jmenovitě u autorů citově tvořících nesnadno opouští asociační řetěz příbuzných funkcí (proto také úkaz cykličnosti hlavně u lyriků), a jednak jakožto usnadnění erotických úspěchů prostřednictvím slávy, jež vždy staví autorovu osobnost mimo nejužší konvence.

Připustíme-li, že autor má k erotice vztah pouze nebo převážně látkový a tvárný, pak musíme se pozastaviti nad úkazem, že literatura z naprosté většiny se zaměstnává vyjadřováním erotických afektů. Tato většina je tak absolutní, že vedla již k nepřirozenému závěru, že literatura není vlastně ničím jiným než rozšířením erotických funkcí. Kdyby tato věta vůbec platila, mohla by platiti pouze pro autory tvořící spontánně, z přebytku svého nitra, z bohatství svého smyslného života, a i zde tato pudovost je pochybna, neboť její účelnost není primérní a bezprostřední, jako je účelnost všech pravých pudových projevů.

Zbývá tedy otázka, proč literatura je tak převážně opanována erotickými motivy. Dělíme-li veškery životní úkony, a tedy i afekty podle jejich původu a cíle, dostaneme dvě skupiny: funkce, směřující k udržení a uplatnění jedincovu, a funkce, směřující k uchování rodu; afekty z druhé strany jsou erotické, a jak zřejmo, zabírají celou polovinu oblasti afektů. Afekty první skupiny jsou v podstatě ovšem stejně schopny státi se sdělitelnou, a tedy literární látkou jako afekty erotické; ale veškerým utvářením našeho žití a boje o život se podmínky života jedincova stále víc a více specializují, zúžují a omezují na pouhé skupiny jedinců. Životní zájmy udržujícího se nebo uplatňujícího individua pozbývají prvotní všeobecnosti, a tedy i širší sdělitelnosti; vedle specializace sociální přistupuje i rozlišování etické, vzdělanostní a filozofické. Jedinec, jenž se hmotně i mravně udržuje nebo uplatňuje a zvětšuje, přestává býti, jsa vyňat z veškerých životních podmínek, kterými je obklopen, něčím pochopitelným a sdělitelným, následkem toho je omezen (...)

(......)