Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ANTHOLOGlE DE L’EFFORT

V Poitiers vyšla letos antologie moderních básníků francouzských seskupených kolem revuí L’Effort a Vers et prose (Paul Fort, Henri Franck aj.) a známých i z Mercure de France. Tato antologie vysloveně nechce býti projevem školy nebo stanovením směru; přesto však nalézáme tu široké směrové momenty, jako dekurs ze symbolismu souhlasný i reaktivní, vliv Verhaerena a Whitmana, určité tendence prozodické atd. Básníci zde zastoupení jsou známých a uznaných jmen, mezi nimi Paul Fort, Georges Duhamel, Ch. Vildrac, H. Ghéon, H. Franck a jiní, v překladu pak Walt Whitman.

U všech těchto přechází obrazný a pasionální charakter symbolismu v nový tón; řečí, jež zůstává systémem nuancí, vyslovují sentiment, přírodu a intimní duševní okruh; vyjadřují jemné psychické vztahy a vágní plynulá data duše čistě a vnitrně prožívaná. Tak utkvívá v jejich verších charakter něžnosti, čistoty a ztišení. Ve smyslu francouzském zůstávají senzualisty, ale jejich smysly se spiritualizují a zjemňují do té míry, že jejich prochvění a citlivost přijímá povahu vlastního duchového tkaní, pasívního a plynulého života duše. Podle toho jest nejvnitřnějším programem jejich díla psychičnost, imateriální subjektivita a čistá citovost široce se chvějící ve zbožňovaném světě smyslů, totiž v přírodě a v intimitě.

Pokud tedy jde jenom o přírodu a intimní prostředí viděné citem, zůstává tu stará symbolistická slabost nálad; jenže nálady oplývají tu přemírou lahody, pasivity a jemnosti, duch je tu zženštilý a poetický, uchýlený v jakousi melancholickou arkadičnost. Je tu ticho a sladko pod vládou křehké, nepohyblivé a nevzrušené, úměrné a ideální harmonie. Zdá se, jako by tito básníci docela se vymanili z prudšího vzruchu a tlaku, jejž nalézáme v moderním životě; jejich duch už se nestýká s tímto světem změn, ve kterém prudce vznikají zájmy a zkušenosti i jistá naivita i přímočarnost a zostřené city, drsné ve své komplexitě a nehotovosti; kde silnější proudění vyrývá i kal, i disonanci, i divnou variabilitu představ krásy. Vlastně nalézáme u nich vlekoucí se eklektismus, jenž nabývá citové povahy, tedy řekněme idealistický senzitivismus eklekticky založený. Jejich city nevzrušují se na obsazích nového života, jsouce naopak spíše utrpením nebo sněním v lenošce.

Z tohoto nárysu vyčnívá ovšem Walt Whitman, americký občanský liberál a kosmopolita, jenž necítí už takové intimity a detailních vztahů k přírodě; jeho cit táhne se na veškerý politický a přírodní svět a jeho dílo je veliké sčítání, hromadění a tvoření univerzálních sum, jež mají představovati úhrn světa. Nelze tu o něm ovšem podrobněji mluviti; ale jeho řekl bych kosmosociální koncepce světa, jeho chuť velkých soujemů života má v sobě něco moderně platného a radikálně postaveného proti všemu intimnímu a eklektickému pojímání poezie. V jiném smyslu odlišuje se od onoho průměru Georges Duhamel, nejlepší mezi všemi, a Henri Ghéon; u těchto ostřeji vystupují nové představy a vyvinuje se větší (...)

(......)