Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

GORKÉHO NA DNĚ

Viděl jsem včera Moskevské poprvé a rovněž poprvé jsem viděl Gorkého “výjevy ze spodiny života” na jevišti; nemohu tedy srovnávat včerejšího večera s jinými. Předem jsem se vyzbrojil nedůvěrou k davové sugesci, jež provází každou uznanou slávu; nečekal jsem také přílišného dojmu z Gorkého beztvaré, syrové a skoro bezdějové hry. Když se zvedla opona, viděl jsem hru na první pohled a pro naše zvyky trochu hlasitou, množství figur úžasně individualizovaných, hovor těkající z kouta do kouta příliš velké, papírově působící noclehárny. Dojem byl matoucí a roztříštěný, nebylo vidět kloubení, bylo to neskladné, hrozně pusté, chaoticky rozdrobené; myslel jsem na to, že u nás v životě jsem viděl horší “dno života”, strašnější o to, že mlčelo. Ale do toho lidnatého, křiklavého, štířícího se, surového chaosu vpadne světlý dědeček, poutník Luka, stařík skoro žertovný, nocležník málem nevítaný – najednou, nevíte ani odkud, počíná se něco díti, je tu maličký světelný střed, něco mírně zářivého; chaos se rozděluje, modeluje, z klubka lidských hadrů počínají bledě a osvětleně vyzírat lidské rysy a náhle stojíte ve středu hry. V samém středu Moskevských. Jistě veliké je to umění, vytvořit figuru živou, charakteristickou do posledního chlupu, do škobrtavé nebo natřásající se chůze, do kadence hlasů, do držení prstů; ale tito herci dovedou něco většího, dovedou zachytit na své tváři paprsek vlídnosti, který odkudsi dopadl do jejich sklepního azylu, dovedou zrcadlit na svých ubohých, pohaněných, ubitých rysech matné záření lidskosti; teprve nyní to, co bylo postavou, stává se tváří, teprve nyní to, co se zdálo chaosem, nabývá směru – celé drama je řešeno tím jediným paprskem světla, čili hmotněji řečeno: staříka Luku hrají všichni Moskevští zároveň, čímž nemíním dílo souhry a kázně – přednosti, které by měly být samozřejmé –, nýbrž dílo lidské moudrosti a bohožíznivé dobroty.

A (...)

(......)